Facebook

Hrad Žebrák - průvodce

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

V polovině 13. století se připomíná Přibyslav ze Žebráka. Podle jména patřil k rodu Buziců, které považujeme za zakladatele hradu. Prapředkem všech, kdo se psali ze Žebráka, z Hazmburka a z Valdeka, byl Oldřich Zajíc, který se poprvé připomíná roku 1248 a při jeho smrti 1281 již hrad Žebrák určitě stál – zřejmě jako majetek zmiňovaného Přibyslava. Jeho syn Oldřich zemřel roku 1281. Po sobě zanechal dva syny – Jaroslava (zemského soudce) a Oldřicha, který poprvé použil přízvisko "ze Žebráka".

Ten po sobě zanechal také dva syny, Oldřicha, purkrabího pražského hradu za Jana Lucemburského, a Zbyňka Zajíce ze Žebráka. Ten půjčoval králi peníze a za své služby obdržel v zástavu panství Nyžmburské s úřadem. Král mu místo vrácení dluhu daroval vsi v okolí, čímž velmi rozšířil žebrácké panství. Roku 1335 obdržel jako splátku dluhů panství Hazmburské s hradem Klapý (dnes Házmburk) a rok nato se z Podbrdska vyprodal docela. Dne 6. června 1336 učinil smlouvu s králem – obdržel panství budyňské a vzdal se ve prospěch krále Žebráka a vsí k němu náležejících.

Po nástupu Karla IV. na trůn opanoval Žebrák jeho bratr Jan Jindřich, kníže Korutanský a do roku 1341 hrabě Tyrolský, který nakonec Žebrák i zakoupil. Když převzal hrad, byl velmi zpustlý, načež jej dal ihned opravovat a dostavovat. Dokonce i hradní kaple byla natolik zdevastovaná, že se v ní nedaly konat mše. Na jejím místě tak postavil novou kapli sv. Apolináře a Markéty. Dne 26. prosince 1349 dostává Jan v léno Moravu s tím, že Karlovi pomůže dosáhnout všechna panství od krále (Jana Lucemburského) zastavená. Na počátku roku 1350 Jan úkol přijímá a převádí Žebrák na Karla IV. ten obratem ustanovuje, že hrad nesmí být zastaven. Roku 1351 onemocněl na Žebráku Karlův prvorozený syn Václav a 30. 12. zde i zemřel. Karel IV. na hrad zanevřel a ukázal se zde pak pouze jednou, 17. 6. 1360, kdy zde vydal majestát. I přes všechno zjišťujeme, že hrad Karel zastavil na několik let Purkartovi, purkrabímu Magdeburskému (ten daroval 22. 3. 1358 nový oltář kostelu Pražskému – dáno na hradě Žebráce). Roku 1360 se Karel na hradě zdržoval – hrad byl tedy opět v rukou koruny, ale na sklonku císařova života jej nacházíme opět v zástavě. Přibližně roku 1377 tu panuje Petr z Vartemberka a na Kosti. V roce 1383 už nacházíme jako majitele hradu opět českého krále Václava IV. Ten sem častěji jezdil teprve od podzimu roku 1389, když předtím raději pobýval na Křivoklátě. V září 1391 tu král vydal dvě důležité listiny. Jednou povoloval Janovi z Mühlheimu, držiteli panství Pardubského, postavení Betlémské kaple na Starém Městě pražském a druhou, v níž povolil pražskému kupci Kříži darovat svůj dům k vystavění této kaple a pro byt dvou kazatelů.

Cesta ze Žebráka do Prahy dne 8. 5. 1394 se stala Václavovi IV. osudnou, protože před Berounem, v Králově Dvoře, byl zajat z popudu bratra Zikmunda a bratrance Jošta českými pány a vsazen do věže na Pražském hradě. Pak byl odvezen do Rakous. Dne 30. 5. 1395 (po jeho propuštění), uzavřel na Žebráku „jalový“ mír s českými pány. Roku 1409 zde král podepisuje Dekret kutnohorský, jímž mění rozhodovací práva na Pražské univerzitě. To vedlo  sice k oslabení evropské prestiže univerzity a k odchodu žáků i učitelů, ale zároveň vedlo k nebývalému posílení gramotnosti a vzdělanosti v zemích českých. Ještě za Václavova života, roku 1412, zde proběhla disputace (forma diskuse více účastníků k řešení vysoce odborných problémů) o odpustkovou papežskou bulu mezi mistrem Janem Husem a Štěpánem z Palče. Král Václav IV. definitivně opouští hrady Žebrák a Točník v roce 1413 a stěhuje se blíže k pražskému dění na svůj nový hrad Wenzelstein v Kunraticích (nyní Nový Hrádek). Květen 1425 znamená pro hrad několikadenní obléhání husitskými vojsky, kteří po zdejším nezdaru, alespoň vypálili městečka Žebrák a Hořovice a táhli dál na Plzeň. Ještě v roce 1460 nechal zdejší záložní majitel panství Hanuš z Kolowrat opravit hradní kapli, která musela být znovu vysvěcena (tehdy měla 4 oltáře a zvon). Oprava této kaple zároveň znamenala poslední větší záchrannou stavební akci na Žebráce.

Roku 1532, když na hradě nocoval císař Ferdinand I., zachvátil hrad požár a král s doprovodem unikl jen s velkými potížemi. Poslední zkázu hradu znamenalo hledání údajného pokladu Volfem Krajířem z Krajku. Hrad zpustl a veškerý život se natrvalo přesunul do podhradí, jež bylo v 16. století rozšířeno o pivovar, purkrabství se sídlem hejtmana, dvůr s ovčínem, mlýn, štěpnici  (ovocný sad) a cihelnu.

Osmdesátá léta 20. století znamenají zvýšení zájmu o rekonstrukci hradu Památkovým ústavem středních Čech. Před sesutím byla zachráněna hlavní věž, která dostala nové využití jako rozhledna. Na ní bylo i restaurováno iluzivní kvádrování kamene v omítce. Došlo k zajištění věže v severním předhradí, přední věže s hradbami jádra a starého paláce. Rekonstrukce bohužel přinesla i necitlivé využití betonových překladů u bývalé pece centrálního vytápění, zadní místnosti paláce a svrchního patra věže. Vše dovršilo užití betonové oblázkové a kamenné dlažby.


Žebrák 2014
Žebrák 2014
Žebrák 2014
Žebrák 2014
Žebrák 2014
Žebrák 2014
Žebrák 2014

Popis stavby

Trhovou ves Žebrák získal syn Oldřicha Zajíce z Valdeka, který zemřel roku 1281. Hrad v té době již pravděpodobně stál a jeho jméno, podle úzkého skalního žebra, na kterém byl vystavěn, postupně převzala i obec. Nové sídlo žebrácké (později hazmburské) větve rodu Buziců bylo postaveno asi 2 km severně od obce na ostrohu, vytvořeném křemencovým valem, který se táhl shora od severovýchodu a zde nad soutokem Pekelského a Stroupnického potoka končil. Protože hřeben byl velmi dlouhý a jen několik metrů široký, byl příčný příkop, jímž byl křemencový val napříč proťat vzdálen od obou potoků téměř 200 metrů. Na tomto neobyčejně úzkém a protáhlém staveništi byl postaven vnitřní hrad, jehož nejdůležitější část, okrouhlá věž, měla v průměru více než 11 metrů. Těsně za ní, oddělen asi 2,5 m širokou mezerou stál palác (dnes zvaný Starý), který byl na nejširším místě za věží včetně zdí asi 10 m široký a přes 30 m dlouhý. Z budov, které vyplňovaly mezeru mezi palácem a příčným příkopem, zůstaly jen nepatrné zbytky zdí. Teprve těsně nad příkopem se zachoval základ obdélníkového stavení s dodatečně vestavěnými rohovými pilíři pro klenbu.

K hornímu hradu se připojovalo předhradí založené ve svahu, z něhož však zbyla jen severní a západní část. Jižní část, založená na úbočí křemencového valu, až na nesouvislé zbytky zdí, úplně zmizela. Původní cesta na hrad odbočovala v Žebráku od hlavní dálkové komunikace k severu, pod okrouhlou věží horního hradu překročila Mlýnský potok a pokračovala podél jižní, dnes zmizelé části předhradí, až k příčnému příkopu. Za ním se otočila zpět a vstoupila do severní části předhradí, založené hluboko ve svahu. K ochraně brány, prolomené v příčné zdi, která se tu postavila příchozímu v cestu, byla po pravé straně do pravoúhlého nároží vestavěna druhá okrouhlá věž přístupná přímo z ochozu severní hradby hrotitým portálem. Na rozdíl od velké věže vnitřního hradu byla slabší a menší, měla v průměru necelých 9 m a obvodní zeď jen 2 m silnou.

Horní věž bývala spojena v 1. patře padacím můstkem přímo se soudním palácem a odtud také přístupná. Ostění vstupního portálu prolomeného vysoko nad terénem je dnes vylámané a nahrazené, ale horní část pravoúhlé vpadliny pro padací most je dosud patrná. Vzhledem k neobyčejné těsnosti staveniště byla okružní zeď horního hradu, která se připojovala k nároží paláce, otočena kolem velké věže, kde byl vrchol valu nejširší ve formě jakéhosi velmi těsně obepjatého pláště, který ponechával mezi zdí a věží jen úzkou, 1 m širokou uličku. Na západ od věže, kde se hřeben zase zužoval a prudce svažoval suťovým podnožím k soutoku potoků, se obě ramena pláště uzavřená příčnou zdí zase spojila a vytvořila před věží protáhlou, jen asi 3,2 m širokou baštu, uzavřenou na konci ostrohu půlkruhem. Tak došlo ke vzniku neobvyklého útvaru protáhlé bašty s oblým čelem, které tu bylo podmíněno vlastně jen mimořádně úzkým staveništěm, nedovolující rozvinutí do šířky a znesnadňující neobyčejně tvrdým podložím zakládání hlouběji ve svazích. Měla-li věž zůstat volná, bylo to jediné řešení, které umožňovalo hradní posádce plynulý pohyb z podstřešení paláce po ochozech hradebních zdí kolem věže.

Dalším neobvyklým zjevem hradu je druhá okrouhlá věž, střežící vstup do předhradí. Není tak výjimečná svou existencí – podobné věže už byly na Bezdězu a Pecce – jako spíše svým zařízením a způsobem zapojení do hradního okruhu. Je mnohem slabší, než bývají obvykle velké věže (vnitřní průměr je 4,8 m při síle zdi 2 m). Přízemí, uzavřené ve výši hradebního ochozu rovným stropem, bylo zcela temné, bez otvorů. Otvor, jímž se dnes pracně protáhneme dovnitř, byl vylámán dodatečně. Patro bylo sice na konci 14. století, podobně jako hlavní hradní věž, přestavěno, ale na jeho zařízení se nic nezměnilo. Vzhledem k tomu, že věž nebyla přístupná zdola a stála v nároží, musel být vchod už od počátku na dnešním místě, mezi oběma hradbami. A protože se nezměnila ani poloha stropu, je zřejmé, že už od počátku měl být ve stejné výši jako ochozy hradebních zdí. Byl tedy zapojen mnohem těsněji do komunikace hradebních ochozů, než bývalo zvykem dříve, např. na Volfstejně, na Bezdězu nebo ještě v Dobronicích. V 15. století byla věž dovybavena patrem se střílnami a zřejmě nesla další roubené nebo hrázděné patro pro střelce z ručnic. Hrad nabyl zvláštní důležitosti zejména od roku 1346, kdy byl Karel IV. zvolen za krále v říši. Ležel totiž poblíž hlavní cesty, která spojovala Prahu, přes Zdice, Plzeň a Brod s Norimberkem a odtud přes Würzburg s Porýním, kam už dříve a od doby Karlovy mnohem naléhavěji směřovaly politické zájmy českých Lucemburků. To bylo také jedním z hlavních důvodů, proč už v roce 1336 Jan Lucemburský získal hrad pro sebe záměnou za panství budyňské, které dostal jako náhradu dosavadní majitel Žebráku, Zbyněk Zajíc z Hazmburka. V roce 1341 koupil hrad i s panstvím Karlův nejmladší bratr Jan Jindřich, když byl vypuzen z Tyrol. Ten také hrad opravil a patrně i rozšířil. Nechal zde postavit novou kapli ke cti sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad sloužil jako přestupní stanice a místo noclehu při častých Karlových cestách do říše a zejména při návštěvách říšských sněmů svolávaných zpravidla do Norimberka. Význam Žebráku stoupl zejména po roce 1353, kdy byla spolu s Laufem za Karla IV. přikoupena za 20 000 zlatých celá Horní Falc a část Horních Frank. Proto byl Žebrák zařazen do Maiestas Carolina, které nesměly být zastaveny královně nejdéle na 20 a jiným osobám pouze na 10 let. Těsně před smrtí v roce 1377 dal Karel obehnat zdí i městečko Žebrák, takže dálková cesta, která jím procházela, byla na obou koncích obce uzavřena věžovými branami. Prosperita hradu hodně závisela na vztazích českého dvora s německou říší. To se projevilo zvláště v době Václava IV., který na hradě nejčastěji pobýval  v letech 1383-96, kdy alespoň občas zajížděl do říše. V té době byl hrad také patrně přestavěn. Přestavba se týkala především starého hradního paláce postaveného na křemencovém valu těsně za velkou okrouhlou věží, s níž byl spojen už od svého založení v 1. patře padacím můstkem. O přestavbě, která byla velmi pronikavá, protože ponechala ze starší budovy jen spodní část obvodových zdí, dnes si lze udělat představu pouze podle zbytku severní zdi se čtyřmi velkými obdélníky oken, profilovaných šikmicí s vloženým oblým prutem. Kamenné venýře oken dostaly v průčelí široké trámy z bílého štuku, stejně jako ve východním průčelí královského paláce na hradě Točníku. Opakuje se tu tedy podobné pojetí průčelí, jaké je třeba na Menštejně a Bečově. Palác byl prodloužen a zcela přestavěn. V patře nyní obsahoval velký sál, klenutou místnost spojenou s přízemím šnekových schodištěm. Současně byla také stará velká věž vedle paláce pokryta hrubou omítkou, v níž byly vytaženy bílé hladké pásky napodobující kvádrování. Dále byla zvýšena o nástavbu obytného charakteru. Kaple, která stávala patrně až na východním konci hřbetu, zmizela beze stopy.

Starý a mladý hrad, nezpůsobilý vzhledem k mimořádné těsnosti staveniště k rozšíření, nestačil potřebám krále, zvyklého od nejútlejšího věku k přepychu, ani početné družině nebo četným hostům ze zahraničí, zejména z říše, kteří sem za králem přicházeli. Proto dal král postavit ještě jednu obytnou budovu v předhradí, dnes Nový palác, kde byl terén k rozvinutí takové stavby příhodnější. Podobně jako na Lokti nevázala se ani tady nová budova stavební čarou, vymezenou starší okružní hradbou, ale protrhla rovným čelem zcela bezohledně její oblou linii. K tomuto širšímu křídlu, obrácenému průčelím k západu, k potoku, přiléhalo užší dvorní křídlo, přistavené k starší hradbě, z něhož však dnes zbyly jen základy. Mělo se jednat o využití starší menší věže v čele bývalého nádvoří, která obdržela novou funkci jako okrouhlé boční průčelí nového úzkého paláce, jež zaujal původní nádvoří beze zbytku. Hlavní obytné křídlo mělo dvě patra krytá trámovými stropy, po nichž zbyly kapsy v dosud stojící západní zdi, uplatnila se i roubená komora. Úzká okna s lavičkami ve výklencích mají ostění už dávno vytrhané. Na severu přiléhal k budově užší přístavek se zbytky točitého schodiště. Jediným charakteristickým znakem, který dovoluje datování a slohové zařazení stavby, je zbytek jihozápadního nároží budovy vyzděného z bosovaných kvádrů. Podobné kvádry zpevňovaly také druhé zevní nároží budovy, ale ty byly po devastaci hradu v 16. století vytrhány. Současně bylo k hornímu hradu přiřazeno na jihu podhradí, uzavřené dvěma branami, jedna byla za mostem, překračujícím Mlýnský potok, druhá na východě, kde hřeben horního hradu přetínal příkop.

Po zániku Žebráku po požáru v roce 1532, zde byl postaven pivovar, připomínaný v roce 1590, a podhradí bylo připojeno k hradu Točník. Řetěz staveb se táhl i mezi bývalým jádrem a kaplí před příkopem, což je patrno i na prvním dochovaném vyobrazení hradu z roku 1526. Nejpozději od 16. století byla součástí obranného hradu i soustava rybníků, obléhající hrad ze tří stran, která vydržela až do 19. století. První brána podhradí byla přístupná po hrázi mezi dvěma rybníky, kde cesta vstupovala na zvoditý most.

 

You have no rights to post comments