Konec vodáků v Čechách?
Hodnocení uživatelů: 
/ 0
- Podrobnosti
-
Kategorie: Různé akce
-
Vytvořeno 29. 7. 2015 11:21
-
Napsal Lukáš Musil
-
Zobrazeno: 2067
V horkém letním pátečním poledni přijíždíme do Vyššího Brodu. Je nás celkem 10 vodáků. Parkujeme auta u penzionu Inge. Martin volá půjčovnu lodí. Asi po třičtvrtě hodině příjíždí Ford Transit s přívěsem patřící půjčovně Kanak Branná, na kterém jsou naše kanoe, pádla, barely a plovací vesty. Vzhůru k řece. Posádky jsou předem dané. Čtyři smíšené, Martin s Alenou, Štěpán s Hankou, Zdenda s Pájou, Tomáš s Daňkem a jedna těžkotonážní celomužská – já s Imrákem. Vyrážíme na řeku Vltavu. Již cestou z auta jsme zahlédli, že řeka je přeplněna. To ještě nevíme, že to bude daleko horší než vypadá. Všude samé rafty a nafukovací kanoe. Klasických kanoí je tak třicet-čtyřicet procent. Rafťáci se dělí do několika skupin.
První jsou „ožralá hovada“. Můžete je takto klidně oslovovat napřímo. Jsou tak nalití, že nemají šanci vám na vodě nic udělat, jelikož jsou rádi, že se drží v raftu a nespadnou do vody. Jsou to povětšinou potetovaní puberťáci a puberťačky. Řada z nich má problémy již při nastupování do raftu, o vystupování po celodenním chlastání na sluníčku ani nemluvě. „Ožralá hovada“ chlastají totiž především kořalky a víno. Po pivu by tak nalitá nebyla, ale to na raftu nepijí, jelikož by jim zteplalo. Některá hovada to řeší tím, že mají pár plastových lahví s pivem zavěšených na špagátu za raftem. Nezřídka se ale stává, že si je zapomenou dát před sjezdem šlajsny do raftu a při sjezdu se jim utrhnou. Pak se je snaží zoufale lovit pod jezem.
Druhou rafťáckou skupinou jsou muži a ženy středního věku na dovolené – mastňáci. Ti popíjejí střídměji a myslí si, že jim řeka patří. Oni si přece zaplatili zájezd a chtějí odpočívat. Při normální plavbě nedělají potíže. Horší je to s nimi na jezech. Vytvářejí umělé fronty, otálejí se sjezdem a pak zlostně okřikují lidi na kanoích, kteří je chtějí předjet. „Co předbíháš? Tady jsme byli první my, jen si počkej ve frontě hajzle“. S „ožralými hovady“ žijí v jakési rafťácké symbioze, neviděl jsem, že by mezi těmito dvěma skupinami docházelo ke konfliktům.
Třetí, nejméně obtěžující, skupinou rafťáků jsou rodiny s dětmi – mamka a taťka. Rodiče jsou totiž většinou vodáci, tak vědí, co a jak. Jezdit s malými dětmi je bezpečnější na raftu než na kanoi. Členové této skupiny zřídkakdy pijí při plavbě. Na pivo si zajdou až v kempu.
Co dodat, z vody mizí slušnost. Že by vám pomohla posádka raftu většinou nepočítejte. „Ožralá hovada“ se vám vysmějí, mastňáci vás zpraží pohrdavými pohledy, snad možná mamka s taťkou by vás vytáhli. Samozřejmě se nedají všichni házet do jednoho pytle, slušní lidé se na vodě stále najdou. Bohužel mi přijde, že jsou již v menšině.
A nyní konečně k naší plavbě. S žádnou výše zmíněnou skupinou jsme se do konfliktu nedostali, nepočítám-li slovní přestřelky s mastňáky před jezy.
Pádlujeme necelý kilometr a je tu první jez Vyšší Brod – U bílého mlýna. Kanoe hopsá ze schodu, sjíždíme rovně, ale na konci se něco zvrtne a narážíme přídí do žulové stěny břehu. Rána je to náramná, ale nepotápíme se. Další jez je Herbertov - Horní mlýn. Najíždíme pomalu a to je chyba. Chvíli se meleme dole v bubnu a už jsme pod vodou. Loď je nutno vylít, barely znovu uvázat. Nic nám ale neodplulo. U jezu je také plavčík, který pomáhá cvaknutým. A je tu další, pro dnešek poslední jez – Rožmberk nad Vltavou – Dolní mlýn. Šlajsna je krásně pozvolná, přesto nás to na konci nějak rozhodí a opět následuje rána do žulového břehu. Imrák za mnou jen pronese: „to neni možný, aby ta loď nepraskla“. Každopádně se nepotápíme a jedeme dál.
Co nás ještě na plavbě udivuje, jsou jakési plovoucí kiosky „Kapitán Morgan“, u kterých se houfují rafty „ožralých hovad“. Obsluha stánků jim dolévá chlast doslova přímo do chřtánu.
Připlouváme do kempu Branná, kde budeme nocovat. Stavíme stany a jdeme do kempu na večeři a na pivo. Jídlo je docela dobré, jenom Zděnda si stěžuje, že nejsou knedlíky. Nakonec tedy ke guláši cumlá chleba. V kempu jsou k zapůjčení chůdy, tak zkoušíme co dovedem. Moc nám to ovšem nejde, jenom Alena chodí na chůdách celkem obstojně.
Budíme se před osmou. Stanů je tu po ránu jako naseto, tu a tam se válejí „ožralá hovada“. Jeden stan se těmto tvorům vůbec nepodařilo postavit, leží splihle na zemi s „hovady“ pod ním. Pracovník kempu, který vybírá poplatky jednumu z „hovad“ vysvětluje: „Hele, ten stan vám snad ani počítat nebudu, ale lidi musim“.
Nasedáme do kanoí a pokračujeme v plavbě. Dnes pojedeme pouze 12 kilometrů se dvěma jezy. S Imrákem dáváme oba bez ztráty kytičky. První z nich je jez Pečkovský mlýn u papírny Větřní. Je dlouhý skoro 60 metrů, projíždíme bez závažnějších nedostatků. Na druhém jezu, U papoušcí skály, nás to sice stáčí brutálně doprava do kamenů. Naštěstí je tu dost prostoru k manévrování, takže to nakonec vybíráme. Po dvou hodinách jsme v kempu. Budeme tábořit v kempu Vltavan, který je menší a není tak narvaný jako Nové Spolí.
Postavíme stany a vzhůru do Českého Krumlova. Jeho centrum je od kempu Vltavan vzdáleno zhruba 30 minut pohodové chůze. Na oběd zamíříme do vegetariánské restaurace Laibon. Je tu výborná obsluha (poněkud excentrický ale hodný číšník David), ze zahrádky je vidět přímo na zámek. Jídla zde mají opravdu dobrá, jen ceny poněkud vyšší. To je ovšem daň za to, že jsme v centru Krumlova. Na závěr stolování dostáváme jako pozornost podniku dva kousky cheesecaku.
Restaurace Laibon se nachází v domě Parkán č.p. 105. Dům byl pravděpodobně postaven již před rokem 1585. Dvoupatrová budova má průčelí pokryté sgrafitovým kvádrováním s rožmbersko-bádenským aliančním znakem a obrazem Kájovské Madony se sv. Floriánem. Všechny prostory jsou zaklenuty valenými či hřebínkovými klenbami. První zmínka o majitelích pochází z roku 1611, kdy zde bydlel Florián Felizides. Od roku 1626 tu zastihujeme Jiřího Mikeše, zvaného Korán. V letech 1637-1648 patřil dům knížecímu sládkovi Jakubu Schwarzovi, od roku 1662 pak řezníku Václavu Klampfelovi. V 18. a 19. století zde žila rodina Häusslerů, kterým patří také inicály na fasádě.
Pak následuje prohlídka zámku. Medvědi v příkopu jsou vylezlí jenom dva. Celkem tu ale bydlí tři. Dáváme si první okruh za 150 Kč, což je prohlídka historických pokojů zámku s průvodcem. Pak ještě na večeři, noční procházka Krumlovem, pivko v restauraci s éterickou servírkou a honem zpátky do kempu pod stan.
Je neděle a čeká nás nejnáročnější den. Dvacet kilometrů plavby a celkem 5 jezů. Vyplouváme a první jez je hned na dohled – Na rechlích. Začíná se tam tvořit brutální zácpa raftů a kanoí. Chvíli v zácpě stojíme, pak ji od břehu pozorujeme a pak Imrák zavelí vyrazit. Prosmýkneme se kolem několika hudrujících mastňáků a už jsme ve šlajsně. Nepřevracíme se, ale nabíráme skoro plnou kanoi vody. Musíme zastavit a vodu vylít. Pomáháme vylít loď i dvěma slečnám, které si na lodi vezou čivavu v plovací vestě.
Za pár stovek metrů je tu další jez - U Liry. Najíždíme co největší rychlostí, sjiždíme šlajsnu, překonáváme buben, najednou za mnou zařve Imrák UÁÁÁ a už se koupeme. Je tu poměrně velký proud, tak nám chvíli trvá dotáhnout potopenou kánoj ke břehu. Opět vyléváme a jedem k dalšímu krumlovskému jezu – Mrázkův mlýn. Dle návodu je pohodlně sjízdný, bohužel nás to po sjezdu šlajsny kopne prudce doleva a opět se koupeme. Vyléváme kanoj a jedeme dál. Začíná mi být slušná zima a snažím se ze sebe servat mokré tričko. Nedaří se. Aspoň si zanadávám. Čeká nás kdysi nejobávanější krumlovský jez – U jelení lávky. Po rekonstrukci je ovšem daleko příjemnější. Sjíždíme 20 metrů dlouhou šlajsnou, dole nás ještě zbrzdí jakýsi gumový trávník. Nemusíme ani vylévat kanoi.
Čeká nás 14 kilometrů do dalšího jezu. Za Krumlovem se pluje daleko lépe, někam totiž zmizela stvoření s rafty, nebo jsou tu v těžké menšině. Stavíme ještě na oběd ve formě výtečného grilovaného hermelínu v občerstvení Marína, nacházejícího se na levém břehu asi 10 kilometrů po proudu Vltavy od Českého Krumlova. Jedinou vadou na kráse jsou roje vos, které kolem vás zde krouží. Daňek jich zabila snad 20 nebo i víc.
Před koncem naší cesty ve Zlaté Koruně je poslední jez se stejnojmenným názvem. Ten už dáváme v pohodě a završujeme naši nedělní bilanci jezů na 3 projeté a 2 cvaklé. V kempu vracíme lodě zpět Kanaku, s Imrákem se jdeme ještě podívat na kláštěr Zlatá Koruna. Přes hrozný dojem z okolí Vyššího Brodu nakonec vše spravil poslední den plavby za Krumlovem, tudíž můžeme považovat letošní vodu za vydařenou. Ahoój.
Popis projetých jezů (zdroj: Půjčovna KANAK)
1) Vyšší Brod- U Bílého mlýna (říční kilometr 318)
Restaurovaný kamenný jez s propustí. Výška jezu 1,2 m, délka 90 m. Sjíždí se propustí vlevo. Nepříjemný skok na začátku a vysoká vlna s vracákem na konci propustě.
2) Herbertov – Horní mlýn (říční kilometr 315)
Restaurovaný kamenný jez s propustí, výška 1,5 m, délka 45 m. Propusť se nachází vpravo a je na ní namontována skluzavka.
3) Rožmberk nad Vltavou – Dolní mlýn (říční kilometr 308,5)
Restaurovaný kamenný jez s retardérovou propustí. Výška jezu 1,4 m, délka 55 m. Jez je pohodlně sjízdný sportovně retardérovou propustí, která je umístěna vpravo.
4) Větřní – Pečkovský mlýn (říční kilometr 288)
Betonový jez s retardérovou propustí. Výška jezu 1,8 m, délka 90 m. Jez je sjízdný dlouhou sportovně retardérovou propustí. Retardér je u pravého břehu
5) Český Krumlov – U papouščí skály (říční kilometr 286)
Restaurovaný kamenný jez s propustí. Výška jezu 1,5 m, délka 46 m. Jez je lépe sjízdný levou částí propusti, protože vpravo pod ní je šikmý válec a vyčnívající kameny.
6) Český Krumlov – Na Rechlích (říční kilometr 285)
Kamenný jez s propustí a dřevěným krytým mostem pro pěší. Výška jezu 1,1 m, délka 108 m. Na trvale zavřené propusti, která je vpravo, je namontována dřevěná skluzavka. Ta je umístěna v levé polovině propusti.
7) Český Krumlov – U Liry (říční kilometr 284)
Nízký kamenný jez s propustí. Výška jezu 1 m, délka 33 m. Jez sjízdný propustí, která je vlevo. Válec pod propustí zalévá lodě. Za vyššího stavu lze jez sjet i po koruně.
8) Český Krumlov – Mrázkův mlýn (říční kilometr 283)
Restaurovaný kamenný jez s retardérovou propustí. Výška jezu 1,5 m, délka 55 m. Jez je pohodlně sjízdný sportovně retardérovou propustí, která je umístěna vlevo.
9) Český Krumlov – U Jelení lávky (říční kilometr 282,5)
Restaurovaný kamenný jez s vorovou propustí. Výška jezu 1,5 m, délka 56 m. Poslední a nejznámější jez v Českém Krumlově, sjízdný širokou vorovou propustí u levého břehu.
10) Zlatá Koruna – Zlatá Koruna (říční kilometr 269)
Restaurovaný kamenný jez se sportovně retardérovou propustí. Výška jezu 1,6 m, délka 90 m. Jez se nachází těsně před kempem ve Zlaté Koruně. Propusť je u pravého břehu.
Foto: Lukáš Musil, Alena Nováková
