Facebook

ČEZ Bike Prague 2015 očima jezdce

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

V tomto článku bych rád přiblížil atmosféru závodů na horských kolech, kterých je po republice stovky. S kamarádem jsme se přihlásili do závodu ČEZ Bike Prague z Nových Butovic na vrch Cukrák a zpět. Trasa měřila 65 kilometrů s převýšením 1200 metrů. I když máme čísla do třetí startovní vlny, omylem se připleteme do druhé. Nikdo nás ale nevyhání, tak startujeme s druhou vlnou. Abych to uvedl na pravou míru, nestartuje se takzvaně „naostro“. Jede se asi dva kilometry z kopce a pak následuje přejetí startovního koberce. Čipy závodníků zběsile pípají a vyjíždíme na trasu. Krátce projíždíme údolím Prokopského potoka, za okamžik již šplháme do kopce na sídliště Barrandov. Pak se vjíždí na polní cestu a za zatáčkou je první občerstvovací zastávku. Dávám si musli tyčinky a iontový nápoj. „Ionťák“ je potřeba, bude to moje palivo až do cíle.

Jede se dál mezi poli, ale při jednom ze sjezdů se před úzkou stezkou tvoří špunt. Sjezd není nikterak zvlášť složitý, ale někteří jezdci se bojí a slézají z kol. Je to nepříjemné zdržení, ale nedá se nic jiného dělat než čekat. Předjet se tu skutečně nedá. Z Třebotova vede trasa po modré stezce přes hřeben, v prudkém stoupání kolo tlačím a nejsem sám. Za Vonoklasy je další občerstvení a je tu už i menší rumraj. Startovní pole se už rozptýlilo. Svačím tradičně musli a „ionťák“.

Trasa pak klesá dolů k řece Berounce, jede se přes Dobřichovice, kde je i pár diváků. V dálce je slyšet hřmění. Asi pět kilometrů se jede příjemně po rovině podél řeky. Jedu v klubku asi 6 jezdců, průměrnou rychlost máme cca 27-28 km/h.

V Mokropsech se trasa opět stáčí do kopce, bude se stoupat na Cukrák. Začíná pozvolna, ale jakmile se vjede do lesa na zelenou stezku, dostává stoupání opět obludné rozměry. Navíc začíná prudká dešťová přeháňka. Naštěstí jsem v lese, částečně chráněn stromy. Hůř jsou na tom závodníci, kteří teď projíždí polemi. Skupinka, ve které jsem, se rozhodla v bahně do kopce kolo tlačit. Souhlasím a tlačím taky. Někteří ale dle mě tlačí příliš pomalu, tak se tlačením propracovávám na čelo skupinky.

Za krpálem se nachází další občerstvení. Lámu do sebe 3 kelímky s „ionťákem“ a jedu dál. Na Cukrák je to již jen několik desítek výškových metrů. Na vrcholu Cukráku je brána s měřícím kobercem a fotografem, který pořizuje akční záběry.

Následuje sjezd z Cukráku po celkem široké lesní cestě, takže se dá frčet přes 40 km/h. Přes Lipany se had závodníků řítí po asfaltce, několik mě předjíždí, na rovince nejsem z nejrychlejších. V Černošicích je ale při stoupání Jansovou ulicí předjíždím zpět.

Pak následuje trasa lesy, louky, lány. Jedu víceméně sám, pole už je hodně roztahané. Pár závodníků potkávám až při vjezdu do lesa, kde je prudké klesání po kamenné stezce. Všichni sesedáme, stezka je strašně kluzká. Při tlačení dolů předcházím jednoho závodníka. Něco veselého mi povídá, ale já na něj jen něco zavrčím, tak už si povídat nechce. Nasedám opět na kolo a sjiždím už jednodušší stať. Přibržďuji si do pohody, ale najednou za sebou slyším – „nebrzdi, rozjeď to vole!“. No jasně, přede mnou je Radotínský potok, široký tak 5-6 metrů a hluboký cca 40 cm. Zuřivě dupu do pedálů, abych ho přejel. Daří se. Za potokem je opět kluzké stoupání, tentokrát již bez kamenů, dá se vyjet. Někteří závodníci si ale po přejezdu potoku nepřehodili na lehčí převod a tak musí tlačit.   

Do cíle se odteď už jede po stejné cestě jako po startu. V opačném směru ji ovšem vůbec nepoznávám. Trasa různě klesá a stoupá, ale už nic výrazného. S každým dalším stoupáním jsou ovšem nohy těžší a těžší. Na poslední občerstovací zastávce vypiju už pouze 1 „ionťák“ a mířím na poslední úsek k cíli. Před nadjezdem pražského okruhu mě dojíždí nějaký závodník v českém dresu. Říká mi něco o doplňování tekutin, moc ho nevnímám. Houknu na něj pouze, jestli ví, jak je daleko do cíle. Neví. Chvíle se mě drží, ale na dalším stoupání mu ujíždím. Pak ještě následuje přejezd Dalejského potoka, který je užší a navíc už jsem před ním dobře rozjetý. Těsně před cílem následuje poslední stoupání, při kterém předjíždím ještě dva jezdce. Oba mě po nastoupání na rovině předjíždějí zpět. To mě dohřeje a začnu ještě spurtovat. Dojedu pouze jednoho, na druhého mi v cíli schází pár metrů. Cíl je tu, odevzdávám čip a koukám na čas 04:04:40 - 330. místo, ztráta na vítěze 01:44:21.

Závod byl velmi dobře organizován i značen. Co může některé odradit je poněkud vyšší startovné – 500,- Kč. Pokud jezdíte na kole pravidelně, dokončíte závod v časovém limitu 6 hodin bez problémů. Závodníci nebyli ani moc agresivní, ale při předjíždění na užších úsecích je nutno si zakřičet. Nestalo se mi, že by někdo pomalejší schválně neuhnul, stejně tak jako jsem rychlejším uhýbal já.

Výsledky a bližší informace o závodě zde:

http://www.bike-prague.cz/cs/vysledky

Mapa trasy nahraná mým Sportstackerem

Foto:

http://mtbs.cz/clanek/cez-bike-prague-2015-ovladl-ondrej-fojtik/kategorie/popis-xcm


2015-2703-1071
2015-2704-1071
2015-4050-1071
2015-4635-1071
cezbike1
cezbike2
cezbike3
langmajer