Náhodný článek

V 6:30 vystupujeme z vlaku v Čerčanech a zapisujeme se na jednu z tras legendárního pochodu Praha-Prčice. Půjdeme 50 kilometrovou trasu Čerčany-Prčice. U stolečku pořadatelů, který je přímo u výstupu z nádražního podchodu, platíme 40 korun startovné a dostáv

...

Facebook

Rallye Praha-Grossglockner-Praha

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Etapa 01

V odpoledních hodinách vyrážíme pohodovým tempem z Prahy (máme přeci času dost). Lukáš nám na motorce rychle ujíždí, my se s burácením řítíme po D1. Ve škodovce je horko, hluk a smrad od výfukových plynů. Zatím si to se spokojeným mručením užíváme „to přeci k retro cestování patří, že jo woe“. U kruhového objezdu v Plané nad Lužnicí máme první defekt, auto zhaslo a nejde nastartovat. Martin to zkouší asi 20 minut, stále nic. Poslední nadějí je roztlačit auto z kopečka na přilehlé polní cestě. Tlačím a pomalu se rozbíhám za autem. Motor naskakuje, hurá jede se dál. Volá Lukáš, kde jsme, že na nás už 20 minut čeká kousek před Budějovicema. Vymlouváme se na zácpu na silnici, a že tam hned budem (to si ještě počká). Za 30 minut jsme u něj, trochu frflá, ale jede se dál. V šest večer na Dolním Dvořišti, marně hledáme pumpu na LPG, co naplat dál se pojede na benzín.

Pokračujeme přes Linz na Salzburg a začíná se stmívat. V cílovém penzionu v Taxenbachu nebudeme ve slíbených 21,00 ani náhodou. Zkouším tam volat, ale nikdo to nebere. Za Salzburgem je už úplná tma a průtrž mračen, to oceňuje zejména Lukáš na motorce, ten kravál ve škodovce už se nedá vydržet. V penzionu konečně berou telefon, odhaduji příjezd v 22,00, naštěstí to není problém. Přijíždíme v dešti, penzion vypadá docela fajn, majitelka je Češka. Dostáváme 3 lůžkový pokoj se sprchou a záchodem. Večeříme řízky a jdem spát.

Etapa 02

Škodovka opět nejde nastartovat, naštěstí s roztlačením pomáhají hosté z penzionu. Dnes jedeme udělat něco pro kondici. Přijíždíme autem ke vstupní bráně ke Steinplatte. Lezu ven, abych se domluvil s vrátným. Je fascinován našim autem "škoda einhundreddreizig", opravuji ho ze je to jenom "einhundredzwanzig", ale stejně to vyjede. Mrká na mě okem a jedeme. Čeká nás výšlap a následný výlez na Steinplatte (1869 metrů nad mořem). Už výšlap k feratě mi dává zabrat, funím jak sentinel. Je příšerné vedro. Za hodinu a půl jsme u skalní stěny, dopíjím vodu, polknu fidorku. Nasazuji horolezeckou výstroj. Lezeme. Slunce do nás praží pekelnou silou, v půlce feraty toho mám plný brejle a fidorka z mých útrob vyskakuje zpět na světlo boží. Naštěstí ne na rakušáky, kteří jsou kousek pod námi. S vypětím sil zdolávám druhou půlku stěny a 10 minut se dávám dohromady. Naštěstí nahoře vane příjemný vánek a dolů se už půjde po cestě. Před námi na cestě poskakují dvě zhruba 10ti leté děti, obě v tyrolských krojích. Něco nám chtějí německy sdělit, ale není jim rozumnět ani slovo. Houknu teda na ně „nicht frštén“. Malí rakušáčci vyděšeně koukají a neprojevují již zájem o další konverzaci. Rozhled do okolí je ale pěkný, dojem kazí pouze kýčovitá lochneska v jedné z vodních nádrží. Za hodinku jsme dole u auta, ve kterém je, jak jinak, než šílený vedro. Po další hodince pečení ve škodovce konečně v penzionu. Potřebuju studenou sprchu.       

Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011

Etapa 03

Pojede se, narozdíl od předchozí etapy, celou dobu motorizovaně. Lukáš startuje motorku, škodovka kupodivu také startuje sama. Míříme na Grossglockner. Snídaně nestála za nic. Žádné čerstvé pečivo, jenom polotvrdý chleba. Dorážím se fidorkou. Přijíždíme k bráně, platí se 29 EUR za vjezd. Zahajujeme stoupání, auto trochu čoudí a šíleně smrdí. Ostatní se za námi pohybují v uctivé vzdálenosti. Ale jede spolehlivě. Vyjíždíme na vrchol Edelweissspitze (2571 metrů), pěkná vyhlídka. Po pauzičce už honem na Grossglockner. Je krásné počasí a silnice se plní auty, ještě, že jsme vyrazili v 7 ráno, za hodinu už tady nepůjde zaparkovat. Za 40 minut jsme u Grossglockneru. Parkujeme na střeše patrových garáží a fotíme a fotíme. Je tu strašné množství motorkářů. Po půlhodince kochání vyjíždíme zpět. Cestou dolů pouštíme před nás cyklistu, abysme ho neudusili ve splodinách linoucích se z našeho výfuku. Pak jedeme směr Zeller See , kde se rácháme v jezeru.         

Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011

Etapa 04

Lukáš se připekl na slunci u jezera Zeller See, tak zůstává v penzionu. Jdeme si tedy bez něj prohlédnout vodopády Kitz Loch Klamm. Martin prská, že je málo vody, už tu jednou byl a prý jí bylo 5x tolik. I s minimem vody to tu ale vypadá dobře, vstup je 4 EURa. Probíháme schodišti a lávkami nahoru a dolů jak skalní mužíci. Martin se kvůli nedostatku vody asi nudí a baví se fotografováním psího exkrementu. Po návratu jdeme na večeři a pak do městečka na pivo. Je to strašně do kopce, o to příjemnější je to cestou zpět z hospody. Pěkně z kopečka. Je nádherně vidět hvězdná obloha, na to nejsme z Prahy díky „světelnému smogu“ zvyklí.     

Etapa 05

Dnes se budeme pouze koupat. Balíme saky paky a opouštíme penzion i jeho poněkud svéráznou českou majitelkou. Škodovka opět nestartuje, takže jí s Lukášem úspěšně roztlačujeme. Je zase vedro jak v peci, ale to je při koupání jedině dobře. Kolem poledne už roztahujeme ručníky u Atter See. Na to, že je všední den je tu celkem dost lidí. Voda je krásně osvěžující, odhaduji kolem 22 stupňů. Po pár příjemně proválených hodinách se vydáváme zpět do naší domoviny.   

Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011
Rakousko 2011

You have no rights to post comments