Velkolom Čertovy Schody u Berouna a okolí
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 20. 1. 2015 9:05
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 6128
V okolí Berouna se nachází plno zajímavých věcí. My během dnešního výletu navštívíme několik z nich. Vyjíždíme z pražského Hlavního nádraží krátce po deváté. Hlavním cílem procházky je velkolom Čertovy Schody. Nepůjdeme tam ale přímo, vezmeme to oklikou. Z berounského nádraží vyrážíme po modré trase. Po mostě přecházíme koleje a po chvíli jsme na pláních nad Berounem. Je asi 5 stupňů nad nulou, spokojeně si přizvukujeme, jak je to na začátek ledna příjemná teplota na výletování. Po hodině přicházíme do obce Tetín. Vedle této jedné z nejstarších obcí v Čechách se nachází zbytky středověkého hradiště.
Tetín údajně založila druhorozená dcera knížete Kroka - Teta. Archeologicky to ovšem není doloženo a i když hrad zmiňuje ve své kronice Kosmas, není známo místo, kde stál. Historicky doloženo je na Tetíně až hradiště založené na sklonku 9. století knížetem Spytihněvem jako jeden z pohraničních hradů tehdejšího středočeského panství Přemyslovců. Ústřední část hradu stávala východně od Tetínské návsi. Velké hradiště o rozloze asi 10 hektarů zaujímalo ovšem značnou část dnešní obce. Středověký přemyslovský hrad byl založen ve východní části výběžku na počátku 14. století králem Václavem II. Hrad byl zbořen za husitských válek roku 1422 pražskými Husity, kteří obléhali Karlštejn. Po opuštění hrad doplatil na bezprostřední sousedství se vsí Tetín, jejíž obyvatelé považovali jeho pobořené zdi za vhodný zdroj stavebního materiálu pro své domy.
Z Tetína zbylo dnes již jen pár rozvalin, je tam ovšem krásná vyhlídka na údolí řeky Berounky. V obci se nachází také zrekonstruovaný barokní zámek. Byl postaven ve druhé polovině 18. století jako součást velkého hospodářského dvora, který patřil rodině Vojáčků. Hospodářský dvůr tam zůstal dodnes, v zámečku sídlí Velkostatek Tetín, který patří Matthew Durasovi, což je potomek posledních soukromých majitelů zámečku, rodiny Důrasových. Těm zámeček zabavili komunisté, po roce 1989 jim byl navrácen. Zajímavostí je, že pod firmu Velkostatek Tetín, patří také známý provozovatel mobilních WC, Johnny Servis.
Z Tetína pokračujeme stále po modré stezce. Po levé straně se nachází 395 metrů nad mořem vysoký vrch Damil. Na Damilu je také údajně pohřbena Krokova dcera Teta. Podle pověsti je pojmenován po vladykovi, který se zamiloval do jedné tetínské dívky. Nějak ovšem Damilovi nebyla souzena a tak spáchali společně sebevraždu. Druhá pověst praví, že je v Damilu ukryto zlaté tele. Soška tříletého býčka v životní velikosti, která zde byla uctívána a nakonec i někde zakopána. Pokud ho chce někdo nalézt, musí být pastýřem, najít na Damilu místo odkud jsou vidět všechny Tetínské kostely a pak už jen stačí vyrýt zlaté tele svou holí do hlíny. Kdo nepotřebuje rovnou zlaté tele může se pokusit najít s geologickým kladívkem zkamenělého trilobita. Nachází se zde jedno z jeho nalezišť.
Procházíme národní přírodní rezervací Koda. To dostalo název podle malé osady, stojící na louce uprostřed lesů. Nachází se zde přes 600 druhů rostlin, v zimě jich pochopitelně lze spatřit pouze zlomek. Stoupání po lesní cestě je poněkud složitější kvůli několika vyvráceným stromům ležícím přímo na cestě. Pozůstatek větrné bouře Felix. Přicházíme na rozcestí Koda, bohužel nás tlačí čas, tak nejdeme ke zdejší jeskyni. Ta je od rozcestí vzdálena asi půl kilometru. Místo toho pokračujeme již ve směru k velkolomu Čertovy schody po žluté stezce. Přicházíme do vsi Tobolka, kde je při lednovém nedělním poledni liduprázdno. Z Tobolky jdeme stále po žluté, cesta chvíli vede po silnici, pak se stáčí na bahnitou polní cestu. Bahnitá „polňačka“ vede na rozcestí Pod Vinnou. To se jmenuje příznačně, podle vinného sklípku nacházejícímu se přímo na rozcestí. Odtud scházíme z kopce a pokračujeme k bývalému lomu. Až k němu vede stále zelená stezka. Cesta je sice značena, ale v konečné fázi je nutno se po značkách pozorně koukat. Jinak je velice snadné zabloudit, což se stalo i nám. K lomu jsme ale nakonec došli. Konkrétně přímo na vyhlídku nacházející se nad lomem. Pár minut pozorujeme v lomu trénující motokrosaře a pak se vracíme pár stovek metrů po zelené na polní cestu. Odtud si je nutno zkrátit cestu lesem, abychom se dostali na naučnou stezku Zlatý kůň. V lese je jakýsi náznak cesty, možná od lesní zvěře, možná pozůstatek cesty po strojích těžících dřevo. Každopádně bez GPSky bychom to šli o mnoho déle (možná o pár hodin). Vylézáme na kopeček, který, jak se ukazuje nahoře, je bývalá skládka. Naštěstí na kopečku není jenom skládka, ale i bývalý lom Kobyla (jmenuje se podle kopce, z kterého byl kámen těžen). Těžba kamene zde byla ukončena v polovině 20. století. Od lomu pokračujeme na západ, vycházíme na silnici 11413. Ta vede již přímo nad lomem Čertovy schody. Nedočkaví lezeme dírou v plotě do areálu lomu. Netušíme, že v nejbližších hodinách bude možné spatřit lom v celé své kráse z míst veřejnosti přístupných. Odvažujeme se jen na kraj srázu, začíná opět foukat velmi silný vítr, tentokrát patřící k další větrné bouři nazvané Elon. Chvílemi se nás poryvy větru snaží ze srázu sfouknout.
Provoz velkolomu Čertovy schody byl zahájen v roce 1963. Dobývá se zde vápenec, jeho zásoby jsou zde ještě obrovské. Odhaduje se, že těžba může pokračovat dalších 100 let. Do jeho areálu patří i Koněpruské jeskyně, jak vtipně poznamenala uživatelka serveru topvylet.cz.
Vylézáme opět na silnici a pokračujeme z kopce dolů. Pod kopcem zatáčíme vlevo na naučnou stezku Zlatý kůň. Tento oblíbený okruh Českým krasem vede okolo Čertových schodů, Koněpruských jeskyní a lomu Kobyla. Na začátku cesty, v Houbově lomu, vidíme nahoře na skále původní již nepoužívaný vchod do Koněpruských jeskyní. Ten objevila po odstřelu 14. 9. 1950 skupina lamačů kamene v čele s Karlem Marešem a tím i celý jeskynní komplex. V Houbově lomu je prý stále možné nalézt zkamenělé trilobity. Pokud ovšem máte trpělivost několik hodin mlátit geologickým kladívkem do kamenů.
Cesta pak stoupá nad lom Čertovy schody. Výhledů na něj si nyní užijeme spousty. Dalším stoupáním se dostaneme na vrchol kopce Zlatý kůň, kde se nachází rozsáhlá vyhlídka s informačními tabulemi. Jelikož je ale celkem pošmourné počasí, v dálce toho mnoho vidět není. Zato vítr stále zesiluje, pomalu již ani není možné pořádně fotit. Vítr se nám snaží vyrazit mobily z ruky. Od vchodu do Koněpruských jeskyní se vydáváme po žluté stezce. Ta obtáčí velkolom Čertovy schody. Cestou je možné narazit na různé zasypané tunely a malé mosty, pozůstatky zdejší malodráhy k násypkám lomu. Pak již přicházíme k poslední vyhlídce na velkolom Čertovy schody a scházíme po žluté stezce ke skalnímu útvaru Aksamitova brána. Jde o zbytek vstupního portálu do jeskynního komplexu do ještě v 19. století existující jeskyně. Její strop se propadl a vchod do jeskyně zatarasil. Podle pověsti se zde nachází vstup do rozsáhlého systému podzemních chodeb. Od Aksamitovy brány sbíháme po poměrně prudkém srázu po žluté stezce do údolí Suchomastského potoka. Po jeho překročení dojdeme po bahnité louce na silnici 11524, po které vede zelená stezka do Berouna. Po pár desítkách minut přicházíme k vodní nádrži Suchomasty. Má 85 metrů dlouhou hráz, její výška ode dna nádrže je 13, 5 metru. Byla postavena v letech 1955-1960 primárně pro potřebu železáren v Králově Dvoře. Mylně se někde uvádí, že je zdrojem pitné vody pro Beroun. Jsou v ní pěstováni kapři, v létě se v ní dá koupat. Z nádrže se udržuje minimální odtok, aby byla stabilní hladina vody v železárenských studních. Pak již přicházíme ke Královodvorským železárnám, které působí v lednovém odpoledním šeru až strašidelně. Jejich provoz byl ukončen ve druhé polovině 80. let dvacátého století. Poslední odpich vysoké pece byl proveden 10. 3. 1987. Dnes v zanedbaném areálu ještě působí několik firem zabývajících se sléváním a válcováním plechu. Největší dosud stojící budovou v areálu je již nepoužívaný plynojem.
Přicházíme na cyklostezku kolem řeky Litavky, která nás zavede až na berounské nádraží. Vedle ní se nachází areál firmy Českomoravský cement patřící německé firmě Heidelberg. Pořádek v areálu působí kontrastně v porovnání se zanedbanými železárnami.
Přicházíme zpět k nádraží a je čas na zasloužené občerstvení. Ihned u nádraží se nachází restaurace patřící místnímu pivovaru Medvěd. Sice to zprvu vypadá, že jdete do areálu kovošrotu (což je hlavní předmět podnikání majitele pivovaru), ale nelekejte se, až uvidíte pásový transportér. Jste již skoro v hospodě. Vaří tam výborně za rozumnou cenu, obsluha milá. I přesto, že po dobu naší návštěvy chvíli nešel proud a musela obsluhovat po tmě.
Délka výletu: 24 kilometrů
Čas: s přestávkami cca 6 hodin