Dnes vyrazíme do polských Krkonoš, konkrétně do pětitisícového horského města Karpacz a pak se projdeme při západu slunce po hřebenech Krkonoš českých. Celkem ujdeme asi 45 kilometrů za 10 hodin čistého času chůze. Vyrážíme ze svítání z Velké Úpy a stoupáme po modré stezce směrem k Malé Úpě. Cesta je asfaltová, jde se příjemně. Procházíme kolem horského hotelu Bouda Jana, založeného již v roce 1880.

Před osmou hodinou ranní již procházíme Malou Úpou. Pomalu vychází slunce a osvětluje malebné domky horské vesnice s dominantou kostela svatého Petra a Pavla. Původní kostel byl postaven již v roce 1791, na začátku 19. století však vyhořel a musel se postavit znovu. Jedná se o nejvýše položený kostel v Čechách, stojí ve výšce 975 metrů. U Pomezních bud si dáváme první svačinku, složenou z obloženého chleba, tatranky a banánu, naší osvědčené kombinace na delších horských výletech. Od Pomezních bud budeme opět stoupat po modré již polské turistické stezce. Jde se přesně po hranici, míjíme jeden hraniční kámen za druhým. Za necelou půlhodinku nastoupáme 300 výškových metrů a jsme na Lesním hřebenu. Konkrétně na vrcholu Czolo s nadmořskou výškou 1266 m. Po hranici pokračujeme až k dalšímu zajímavému místu trasy tzv. Tabule, polsky Skalny stól. Je odtud krásný výhled na Sněžku, dolů na Karpacz a v dáli jsou vidět paneláky města Jelenia Góra. Před pár lety zde byla do skály vytesána nejstarší hraniční značka Krkonoš s letopočtem 1665, nyní již je bohužel zřícená s celým kamenným blokem na severní stranu skalního masivu.



Pak sestupujeme do Sovího sedla a odtud budeme klesat po černé turistické stezce až do Karpacze. Sestup do Karpacze nám trvá asi hodinu, jde se po cestě zpevněné kameny, která se pro rychlou chůzi moc nehodí. Karpacz je příjemné horské město, připomínající náš Špindlerův mlýn. Celý Karpacz je do kopce (nebo chcete-li z kopce) na nejnižším místě má 480 metrů nad mořem, na nejvyšším 885 metrů. Přicházíme do centra, je zrovna 12 hodin, tak spousta Poláků zrovna míří na mši v místním kostele Nawidzenia NMP, naproti je ještě další kostel Najsw. Selca Pana Jezusa, ten ale asi není v provozu. Centrum není velké, námestí s fontánou a pak pěší zóna s restauracemi a obchody. Pak již zamíříme zpět do Česka. Čeká nás dlouhé stoupání, budeme muset vyjít až k Luční boudě, což bude okolo 800 výškových metrů. V Karpaczi si chvíli nejsme jisti směrem, osvědčuje se nám mapa polských Krkonoš od wydawnictva kartoficzneho Eko-Graf z Wroclavi, zakoupená v pražské prodejně Kiwi. Má na druhé straně i plány větších měst včetně Karpacze. Návrat do Čech vede tedy nejprve ulicí 3. maja, u lanovky je nutno odbočit doleva do ulici Olimpijska. Ta stoupá serpentinami vzhůra až ke skokanskému můstku se stoletou tradicí. Rekord můstku je 94,5 metru a drží ho polský skokan Adam Malysz.

Pak již přicházíme k lanovce pod Sněžku. Chceme jít pěšky souběžně s lanovkou po žluté trase, ale ouha. V cestě nám stojí závora a u ní bouda s vrátným, který vyžaduje za vstup do lesa 5 zlotých. Zloté nemáme, a platit také nehodláme. Vysvětluji vrátnému, že jsme sem přišli zadarmo, a tak chceme i zadarmo odejít. Jenže vrátný je neoblomný a odzbrojí mě hláškou, že vstup do lesa je možný pouze s platnou vstupenkou. Rezignujeme a jdeme dál po silnici, abychom někde nenápadně hupli do lesa. To naštěstí není nutné, o pár stovek metrů dál je zelená stezka, která je zadarmo. Akorát si trochu zajdeme, toho ale nebudeme litovat. Stoupáme vzhůru po stezce  zpevněné kameny (této metodě zpevnění se říká štětování). Toto zpevnění je nutné, protože bez něj by prudké deště cestu už dávno zničily. Jako jedni z mála stoupáme, spousty lidí jdou proti nám z vrcholu, kam asi vyjeli lanovkou. Většina lidí zdraví polsky (dzeň dobry, mladší turisté používají někdy výraz češť), někteří česky, jiní nezdraví vůbec, později je identifikujem jako Rusy. Jsou poznat už na dálku podle stylu oblečení. Po dvou hodinách vystoupáme až nad ledovcové jezero Wielky Staw. Je odtud krásný výhled do Polska a na skalní útvary zvané Pielgrzymy (česky Zkamenělí poutníci). Od Wielky Stawu je to asi kilometr k jeho menšímu bratříčkovi - Malemu Stawu. Vedle něj stojí bouda Poláky pojmenovaná Strzecha Akademicka, původně Hampelova bouda. Ta sloužila jako základna pro zdolání Sněžky již od poloviny 17. století. Původní jméno má podle rodiny Hampelů hospodařící při horní hranici lesa ve výšce 1258 metrů v letech 1758-1836. Jejich hlavním bohatsvím bylo velké seniště umožňující chov desítek kusů dobytka. Po staletí byla Hamplova bouda stejně jako nedaleká Luční bouda obyčejnou chalupou se zvalbenou střechou. Na konci 19. století se však proměnila v elegantní horský hotel s plochou, zatravněnou střechou. Do dnešní podoby byla zvětšena v roce 1906. Od Maleho Stawu pokračujeme již zpátky do Čech, na Luční boudu. Tam si dáváme 40-ti minutovou občerstvovací přestávku.



Odtud naše cesta pokračuje po červené stezce přes Památník obětem hor, boudu Výrovka až k Chalupě na rozcestí. Slunce pomalu zapadá a vytváří kouzelné scenérie, lahodící oku každého fotografa. U Chalupy na Rozcestí zatáčíme doleva stále po červené stezce. Již je po soumraku, musíme si nasadit čelovky, čekají jí nás ještě 2 hodiny chůze. Nejprve přes Liščí horu, pak okolo Lyžařské boudy k Pražské boudě. Padá hustá mlha, i s čelovkou je vidět před sebe zhruba na metr. Málem se cestou přerazíme o závoru, která na nás zničehonic vyskočí z mlhy. Do chalupy ve Velké Úpě přicházíme okolo sedmé večerní, zrovna když se začíná vařit večeře.

Délka výletu: 44,30 km

Čas: s přestávkami cca 12 hodin

Mapa na www.sports-tracker.com








Zdroj: Veselý Výlet - Léto 2014

You have no rights to post comments