Přes vojenský prostor Bahna a rozhlednu Kotel do Rokycan
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 6. 4. 2017 9:14
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 1791
V dnešním výletu jsme se rozhodli navštívit vojenský výcvikový prostor v Brdech nazvaný jednoduše „Bahna“. A taky zjistit, jestli název prostoru odpovídá realitě. Z pražského Hlavního nádraží odjíždíme intercity rychlíkem Franz Kafka do Rokycan a zde je výluka. Úsek do Mirošova tedy absolvujeme náhradní autobusovou dopravou, kterou zajišťuje postarší bus značky Karosa.
Vydáváme se do zalesněných kopců nad Mirošovem, kde se Bahna nacházejí. První úsek cesty je po asfaltu. Po pár kilometrech zaplujeme na neznačenou cestu do lesa. Nacházím první historický artefakt. Starou lahev od mléka. A pak to začíná. Bahno. Jsme na náhorní plošině nazvané Zadní Bahna s velkými vykácenými plochami. Široké cesty jsou rozryté od nejrůznějších vozidel a všude je bahno. Před námi je rozlehlá dopadová plocha. My se však vydáváme do zázemí bývalé vojenské základny. Je zde několik opuštěných objektů s upozorněním, že je v nich kamerový systém. Možná jo, možná ne, dovnitř se necpeme, stejně je zamčeno. Nejzajímavější budovou je věž řízení palby pomalovaná khaki nátěrem.
Ze Zadních bahen přecházíme na Přední bahna, kde byl vjezd na základnu. Je zde také pár přízemních vojenských baráků plus bunkr a další věž řízení palby. Z její střechy už raší malé stromky.
Pak scházíme z náhorní plošiny dolů směrem k řece Klabavě. Čeká nás několik kilometrů lesem právě okolo této řeky. Klabava je po zimě rozvodněná a teče značně divoce. Poté přicházíme k Huťskému rybníku, který patří pod obec Dobřív. U rybníka se nachází národní kulturní technická památka - vodní hamr z 19. století. Vyrábělo se zde těžké kované nářadí. Je však zavřeno. Přecházíme historický Švédský kamenný most se sochou Jana Nepomuckého, který překlenuje Padrťský potok. Obědovou pauzu si dáváme v restauraci Hamrovka. Gulášová polévka je výborná, hustá, pivo taky fajn. Nad barem mají výstavu vypitých láhví vodky, je jich snad 100. Ceny také lidové, takže spokojenost a vyrážíme k dalšímu dnešnímu cíli, rozhledně na vrchu Kotel. Předtím je nutno ještě projít rozlehlým a táhlým městem Hrádek, kde se nachází velký areál železáren. Ty byly založeny v roce 1900 a vyrábějí se zde kovové tyče a trubky. V areálu si všimneme velkých průhledných kuřbudek, kde si zaměstnanci vychutnávají cigaretky. Kuřbudky mají nadsazenou střechu, takže mezi stěnami a střechou je mezera. Výhodou je, že se tam dobře větrá. Nevýhodou, že v zimě je v nich zima.
Poté už cesta nejdříve pozvolna a poté stále prudčeji stoupá na Kotel. Cesta je to nekonečná, Ivan to naviguje nějak oklikou a tak máme pocit, že chodíme stále dokola kolem kopce. Pak nás to přestane bavit a tak jakmile zahlédneme rozhlednu, jdeme ztečí přímo lesem do svahu.
Na rozhledně jsou nějací radioamatéři, kteří chtějí v noci vysílat vysílačkami na okolní rozhledny, kde se nachází jejich kamarádi. Jeden z nich je nějaký chytrolín a tak když vidím v dáli hrad a říkám Ivanovi, že je to Kašperk, tak mě hned opravuje, že je to Radyně. Blahosklonně pak ještě dodá, že jsou to sesterské hrady, ale stejně si v duchu myslí, že jsem trotl. No nic, víceméně má pravdu, protože Kašperk odsud určitě zahlédnout nelze, nachází se skoro 80 kilometrů vzdušnou čarou.
Slezeme z kovové rozhledny, kde to pěkně fouká a nahoře i houpe a zamíříme do Strakonic. Už se stmívá. Naše cesta vede do minipivovaru U Stočesů. Nachází se nedaleko nádraží, takže to pak budeme mít blízko na vlak do Prahy. U Stočesů je narváno, ale vidíme poslední volný stůl. Po pár minutách sezení u něj nám dojde, proč byl volný. Nachází se u východu z kuchyně, kde se jen smaží a frituje. Po hodině návštěvy U Stočesů tudíž zapácháme jako bychom se koupali i s oblečením ve friťáku. Smrdíme asi tak, jako když jste vylezli před dávnými lety z dejvické hospody U Viléma. Pak již nasedáme do večerního expresu, který přijíždí z Chebu a za hodinu a pár minut nás vysadí v Praze.
MAPA VÝLETU WWW.SPORTSTRACKER.COM