Libochovice - Hazmburk - Lovoš
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 15. 3. 2017 13:04
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 1056
V Lovosicích přestupujeme v 10 ráno z rychlíku z Prahy na místní lokálku, která nás odveze do Libochovic. Ve městě s 3500 obyvateli panuje po ránu celkem ruch, zejména na náměstí. Jdeme se podívat k zámku, zahrady jsou již otevřené, interiér ale až od dubna. Zdejší zámek je ale také proslulý svým hejnem pávů, kteří jsou na místě. Bohužel kromě jednoho jsou zalezlí na nádvoří, kam se nesmí. Paní kastelánová jim tam sype zrní jak slepicím.
My pokračujeme po červené trase, která nás vede nad město, po silnici mezi hřbitovy a poté se stáčí na lehce bahnitou „polňačku“. Na obzoru už z dálky vidíme zříceninu hradu Hazmburk, kam se budeme drápat. Cesta nejprve pozvolna a poté prudčeji stoupá. Za hodinku jsme u hradu. Je taky zavřeno. Alena se ale drápe přes zídku, tak jdeme taky do toho. Na zídce jsou docela dobré výstupky a ani není vysoká, jenom široká. Nejlepší místo pro překonání hradby je cca 30 metrů podél zdi nalevo od brány.
Procházíme se po nádvoří, vlezla sem i nějaká rodinka se dvěmi dětmi. Ty ale posléze přelejzají zpět a tak jsme zde sami. Kdy se vám to na Hazmburku poštěstí. Výhled do krajiny je na toto roční období celkem obstojný, k tomu se bavíme focením skupinových fotek. Po půl hodince nás to bavit přestává a tak se přehoupneme zpátky přes zídku a mizíme před zamračenými pohledu turistů venku dolů z kopce, směr Třebenice. Stále po červené. Kolem poledne procházíme vsí Sedlec, venku není ani živáčka. Okolo Luckého mlýnu zamíříme do Třebenic. Máme už velký hlad a mají se zde nacházet minimálně dvě otevřené restaurace, obě na Paříkově náměstí. Jak zjišťujeme v první z nich, U Víti sadaře, nevaří. Mají pouze utopence, hermelín a na to, že jsou teprve dvě odpoledne, je zde již značně nahuleno.
Ve druhé z nich, s názvem Radnice, vaří a to dokonce i hotovky. Volíme různou krmi, já uzený jazyk se špenátem a bramborovými knedlíky, Martin guláš (pak ale říká, že to co jedl nemělo s gulášem nic společného), Alena něco s bramborovou kaší a Ivan polévku. Ceny jsou lidové, porce vrchovaté. Za půl kila jazyka se sedmi knedlíky a pivo platím 110 korun a jsem narvaný k prasknutí. Odcházíme z Třebenic a původní záměr vyšplhat se ještě na zříceninu hradu Košťálov tyčící se nad Třebenicemi odkládáme na “jindy“. I bez toho cesta značně stoupá, v polovině lesa přecházíme z červené trasy na cyklostezku číslo 25. Ta nás dovede do vsi Boreč, kde se nachází velmi zchátralý zámek, vlastněný asi nějakým podivínem se slabostí pro britské vozy. Okolo zámku totiž hnijí různá britská auta, například policejní Vauxhall nebo Ford Transit v barvách British Telecom.
Z Boreče pokračujeme po žluté trase vedoucí po asfaltové silnici 4. třídy. Ta se poté mění na již frekventovanější cestu a přemosťuje dálnici D8. Jsme na úpatí Lovoše, posledního cíle dnešního výletu. Slunce pomalu zapadá. Na to, že máme v nohách 25 kilometrů, nám jde výstup docela dobře. Nahoře jsme lehce před pátou hodinou odpolední. Na vrcholu Lovoše se nachází turistická chata se základním sortimentem občerstvení (klobása, limo, pivo, teplé nápoje). Je z ní krásný výhled na Lovosice, otevřeno mají až do 22,00. My zde ale do zavíračky pochopitelně být nemůžeme, před osmou nám jede vlak z Lovosic do Prahy.
Nějak se ale rozsedíme a je najednou půl sedmé a skoro tma. Bude nutno rychle seskákat z Lovoše po zelené stezce, která je dost příkrá a hrbolatá. A navíc skoro za tmy, protože já s Alenou jsme si zapomněli čelovky. Do toho ještě za námi funí další dva oplácaní turisté, kteří se na Lavoši také zapomněli a spěchají rovněž na vlak. Po příchodu na okraj města nás triumfálně předbíhají a naskakují do osobního vlaku stojícího opodál v zastávce Lovosice-město. To je nám ovšem úplně jedno, protože jdeme na rychlík na hlavní Lovosické nádraží. Jsme tam 15 minut před příjezdem rychlíku. Ten odjíždí na čas a v Kralupech nad Vltavou předjíždíme „courák“ i s oběma tlouštíky v útrobách. V Praze jsme krátce po deváté večerní.
