Silvestr na Blaníku
/ 1
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 4. 1. 2017 12:54
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 1100
Nebojte se, nebudeme poslouchat rádio, ale vyrazíme na zábavný výlet. Po Vánocích jsme dostali geniální nápad vyjít na Silvestra na horu Blaník. Předpověď věštila mrazivé, ale slunečné počasí. Tudíž jsme 31. 12. 2016 vyrazili busem z autobusového nádraží na Roztylech s cílem Vlašim. Bus to byl vyhlídkový, tudíž projížděl každou vesnicí. Postupně se plnil a zase vyprazdňoval, takže nás do Vlašimi dorazilo asi 10 včetně řidiče.
Kousek od autobusového a zároveň železničního nádraží se nachází přejezd, na kterém se napojujeme na červenou trasu. Cesta vede alejí, pak přes kopec Jinošov až do vesnice Kondrac, která se pyšní titulem 2. nejhezčí obec roku. Turistů potkáváme jen málo a pochvalujeme si, jak bude na vrcholu Blaníku klídek a krásný rozhled. Snad bude otevřený i bufet.
V Kondraci trochu bloudíme a omylem jdeme chvíli po cyklostezce 8164, která vede okolo zemědělského družstva. Je v něm pěkný bordel, možná proto skončila Kondrac až na 2. místě.
Nicméně za moment přijdeme na to, že jdeme špatně a zatáčíme správným směrem. Zacházíme do vsi Krasovice a poté kolem opuštěného vleku Krasovská hůra. Zdejší sjezdovka měří cca 200 metrů. Vlek ale vypadá, že už se dlouho nepoužíval. Přicházíme k parkovišti u Krasovické hůry odkud vede cesta na Blaník. Začínáme potkávat dost chodců všech věkových kategorií v protisměru, ale zatím nic, co by se dalo nazvat „Václavákem“. Jak se ale blížíme k vrcholu, situace se začíná rapidně zhoršovat. Provoz na cestě houstne, místy se ani nedá skoro projít. Vrchol hory je zároveň i vrcholem davového šílenství. Je zde asi 200 lidí, všichni různě popíjejí a pokřikují. Fronta na rozhlednu je tak na půl hodiny, na pivo tak do rána.
Naše představy o klidném Silvestrovském výletu splaskly jako bublina. Musíme co nejrychleji pryč z hory. Cesta dolů je taky šílená, psi, lidi, děti, přiožralí týni.
Hurá. Jsme dole. Tentokrát u parkoviště Louňovice pod Blaníkem. Parkoviště je provizorně rozšířeno na pole. Je zde tak 100 aut a jeden autobus. Klidíme se pryč po silnici do Louňovic a pak hned první doprava, radši mimo veškeré turistické trasy. Za mostem přes Blanici sejdeme doleva a již kráčíme lidupráznou osadou plnou luxusních chatiček. Pouze v poslední z nich si jeden obyvatel luxuje Pežota.
Poté nám mapy.cz ukazují, že cesta má pokračovat, není to však pravda. Musíme tedy vylézt křovím na pole a chvíli pokračovat po poli. Půda je sice většinou zmrzlá, ale místy je i bahýnko. Ale trvá to jen asi 300 metrů, pak už následuje polní cesta. Sice celá od hnoje, ale bez bahna. Pak přicházíme do vesničky Světlá, kde už je normální asfaltka. Ze Světlé silnice pokračuje do Mrkvové Lhoty a z ní následuje poslední terénní vložka do Ostrova. Terénní ale již pouze v uvozovkách. Je to pevná polně/lesní cesta.
Z Ostrova pokračujeme již pouze po silnici. Je to trochu monotónní, navíc krajina je členitá a silnice stále klesá a stoupá. Provoz je skoro nulový, je okolo 15,00 a všichni už asi někde v teple popíjejí. Na nádraží Vlašim přicházíme akorát před čtvrtou, v 16:09 nám odtud odjíždí motorák do Benešova. V čekárně je ale děsný puch, popíjejí tam nějací místní vágusové v čele s tlustým cikánem.
Motorák přijíždí na čas, je to ještě ten starý, hranatý. Lístky se v něm štípají jak v autobuse a většina stanic je na znamení. Naštěstí se jejich názvy předem hlásí, jinak by neznalí cestující lehko přejel. To se nás ale netýká, Benešov je konečná. V Domašíně ale zastavujeme. Protijedoucí motorák má zpoždění. Vylézá strojvedoucí a sděluje cestujícím, že v Benešově na nás počká osobák do Prahy, rychlík čekat nebude. Nám to nevadí, jelikož osobákem jet musíme. Máme totiž koupenou jízdenku jen do první pražské stanice a pak nám platí legitka na pražskou MHD. Někteří cestující brblají, ale můžou být rádi, že na ně vůbec něco počká...:-)
