Děčín - hrad Blansko - Ústí nad Labem

• 

Hodnocení uživatelů:  / 0

NejhoršíNejlepší 

Podrobnosti

Kategorie: Pěší výlety

Vytvořeno 7. 4. 2016 8:43

Napsal Lukáš Musil

Zobrazeno: 1628

V dnešním výletu se podíváme do severních Čech. Na mapě to sice vypadá, že je to z Prahy daleko na jednodenní tůru, ale zdání klame. Rychlíkem se dostanete z Prahy do Děčína za hodinu a půl, obousměrná jízdenka stojí cca 250,- Kč, pokud cestujete minimálně ve čtyřech. Tudíž již před desátou hodinou vystupujeme z vlaku Eurocity na hlavním děčínském nádraží. Odtud procházíme Děčínem až do městské části Chrochvice, kde začíná žlutá stezka.

Z Chrochvic se jde chvíli po silnici a pak začíná stoupání na zalesněný čedičový kužel vrchu Chmelník, ve výšce 508 metrů nad mořem. Cesta vede okolo zdevastované kapličky. Na vrcholu Chmelníku je vyhlídka do okolí, ovšem většinou stíněna stromy. Je zde ale stůl se dvěma lavicemi a tak je šas na první svačinu.

Z Chmelníku cesta poměrně prudce klesá a zavede nás až do osady Stará Bohyně. Odtud dojdeme na silnici číslo 25378, po které je nutno dojít až do vesnice Javory. Již od osady Stará Bohyně cesta znatelně stoupá a úplně nejprudší je za Javory, kde se žlutá stezka stáčí na polní cestu. Polní cesta končí na Javorském vrchu, který se nachází ve výšce 617 metrů nad mořem. Vrch to není v pravém slova smyslu, spíš náhorní planina, ale je odsud poměrně daleký výhled. Na jedné straně na vysílač Buková hora, Děčín a do Německa, na straně druhé až daleko za Teplice.

Z Javorského vrchu se cesta vrací zpět na silnici a klesá až do Slavošova. Zde zatáčí doprava do Lipové a odtud má žlutá stezka pokračovat na most přes potok do polí. Bohužel vede okolo domu jakéhosi místního blázna, který do cesty postavil úly s rojícími se včelami. Nakonec jsme nuceni absolvovat jakési cross-country mezi úly na zahradě místního blázna. Již na polní cestě si všimneme, že se dalo zatočit o můstek dříve, tam ale nebylo značení.

Postupně se propracováváme k nejzajímavějšímu bodu výletu, jímž je zřícenina hradu Blansko. Ta se nachází na vršku vysokém 545 metrů nad mořem nad vsí stejného jména. Při výstupu zahlédneme na stromě výzvu Spolku pro záchranu hradu Blansko. Nechtějí žádné peníze, jen žádají donést na hrad šutr z podhradí. Z přinesených kamenů tam rekonstruují zdi. Přikládáme taky ruku k dílu a vytáhneme na nádvoří hradu celkem tři šutry.

Chvíli se sluníme na hradbách a pak scházíme z hradu. Jdeme po zelené stezce, která vede po silnici přes obec Ryjice do Ústí nad Labem. V Ryjicích se nachází retenční protipovodňová nádržka, toho času úplně vypuštěná. Jsou čtyři odpoledne a jsme na kraji Ústí nad Labem. Najednou Martin říká: Je mrtvej??? Koukám napravo a leží tam v trávě chlap a vyspává opici. Procházíme zrovna vilovou čtvrtí a spící chlap nikoho nepohoršuje. Tak jdeme dál.

K nádraží je to ještě dobré čtyři kilometry skrz město. Je to trochu panelákov, ale nic hrozného. Do centra se dostáváme krátce po páté hodině a jdeme na večeři do Pivovaru na Rychtě. Mají tu místní pivo Mázel a solidní výběr pivních pochutin. Ceny jsou trochu vyšší, ale ne přehnané. Uzený hovězí jazyk s křenem stojí 80 korun a je ho skutečně pěkná porce s rozpečeným chlebem.

Zpátky do Prahy se vracíme večerním rychlíkem, který do Ústí přijíždí s Chebu. Martinovy obavy, že vlak pojede na opačnou stranu rozptyluje spolucestujícího, který prohlásí: "vlak pojede tam" a pokyne rukou směr Praha. Je to skutečně tak, v Ústí totiž přepřáhnou lokomotivu na druhý konec vlaku. Do Prahy přijíždíme bez zpoždění v půl deváté večer.

MAPA TRASY NA WWW.SPORTS-TRACKER.COM

A na závěr dvě pověsti o hradu Blansko pověsti.  První je trochu drsnější.

O loupežníkovi Hendrychovi

Hrad to byl v minulosti znamenitý. Rozhlížel se pyšně nad malebnou, ale i divokou krajinou. Chránily ho mohutné hradní zdi na vysoké skále, bašta, kamenná brána a nechyběl ani padací most. Na nádvoří zvonily podkovy ušlechtilých koní pánů z Blanska. Vznešeně zní i jejich jména. Václav z Vartemberka, Albrecht Šenk z Landsperka, Jan z Vartemberka a ještě mnoho dalších jiných udatných rytířů. Avšak jak čas plynul, noví majitelé přestali hrad udržovat. Přestěhovali se totiž do pohodlnějších zámků, jak tomu velel mrav a doba. Blankštejn pak pomalu pustl a chátral. A právě toho využil zlý a loupeživý rytíř Hendrych. Usídlil se zde i se svou černou družinou. Podnikal výpravy do širého okolí hradu. Všechno živé se před násilníky a zloději třáslo. Po dlouhá léta sužoval Mírkovské, Ryjické, Žežické, Neštěmické, Dobětické. Proto také začali obléhat Blansko císařští vojáci. Trvalo dlouho, než hrad dobili a loupežníky přemohli. Nakonec se jim to však podařilo a zajali Hendrycha. Čekal ho soud a zasloužený trest. Připadl mu ten nejtvrdší. Měla mu být sťata hlava. Všichni lidé si oddechli. Samozřejmě si nemohli nechat ujít tuto podívanou. Přestože se poprava konala za silného mrazu, jaký dlouho nikdo nepamatoval, sešlo se zvědavců nepočítaně. Když na místo popravy, na vrchu Větruši, přivedli odsouzence, jako poslední přijel mistr popravčí, litoměřický kat i se svými pomocníky. Všem byla v tom třeskutém mrazu zima. Není divu, že kat chtěl mít svou povinnost rychle splněnu. Za nesmlouvavého víření bubnů si nasadil svou červenou katovskou kapuci, vší silu se rozmáchl a ostrou těžkou sekyrou jednou ranou sťal zlého rytíře Hendrycha. Ale co to? Všichni zvědavci rázem oněměli. Místo toho, aby se lapkova hlava kutálela ze špalku dolů, zůstala sedět na jeho krku. Tak ukrutně mrzlo, že prostě přimrzla. To se ještě nestalo. Podle práva byl nyní Hendrych, loupeživý rytíř z Blankenštejna, volný. Vstal v plné síle a než se kdo nadál, byl tentam. I se svými kumpány vyrazil do nedaleké krčmy, aby znovuzrození řádně zapil. Hospodskému kázal donést to nejlepší víno. Než však šenkýř mohl splnit jejich přání, stalo se něco nečekaného. V teple šenku rytířova rána na krku rozmrzla, hlava se skutálela pod stůl a jeho tělo bezvládně kleslo na podlahu. Po téhle strašné příhodě se lapkové rozutíkali, až se jim za patami prášilo. Jak se v kraji pod hradem Blansko objevili, tak také zmizeli.  

O obrovi

Stejně jako mnoho jiných hradů i Blansko se postupem času proměnilo v tesknou zříceninu. Stalo se tenkrát, že se na opuštěném hradě usídlil obr. Nejdříve lidem nijak neškodil, jen se krajem v noci rozléhalo obrovo chrápání. Ale netrvalo dlouho, hromotluk se na hradě začal nudit a proto tropil různé nezbednosti. Kradl hospodářům hrozny, lámal stromky a strašil děti. Později si udělal z mladého stromku prak a vrhal malé i velké kameny až do Ústí. Celé dny se bavil tím, jak se lidé zlobí, když jim kámen skončí v talíři, vyplaší koně nebo spadne někomu na nohu. Mnohem více se však lidé čertili, když do města vlétl velký balvan, který zbořil vše na místě kam dopadl. Nastal sychravý podzim, když obr náhle těžce ochořel. Nemoc ho sužovala již dlouhé dny a právě tehdy mu čarodějnice z Doubravské hory poradila, aby se koupal v řece, na místě, kde se Bílina vlévá do Labe. Obra rada rozveselila jen nakrátko. Bílina se totiž vlévá do Labe právě v Ústí. Obr se bál k Ústí jen přiblížit, ale nemoc ho trápila stále víc a víc a tak se jednoho dne do města přece jen vydal. Lidé obra k jeho velké radosti nevyhnali a byli svolní s tím , že se bude koupat v řece, když se každý den před klekáním vrátí na Blansko. Chorý obr se zprvu opravdu vracel záhy na hrad, ale jen co se mu ulevilo, začal plašit ryby, potápěl loďky a tropil i jiné kousky. Lidé se proto rozhněvali a smluvili se, že se obrovi pomstí. Blížilo se kuropění, když se lidé začali scházet u řeky a vyčkávali příchodu obra v úkrytu. Celý den strávili schovaní a večer nařídili zvonit klekání o hodinu dříve. Jakmile zaslechl obr zvony, polekal se a chtěl rychle zmizet. Jeho snaha byla marná, když se vynořil z vody, Ústečtí se na něj vrhli s cepy a palicemi, a než zvony přestaly bít, utloukli obra k smrti. Tak se zlomyslného obra zbavili navždy a od těch dob se Blansku všichni obři vyhýbali velkým obloukem.