Facebook

Přes Makovou horu k hrázi Orlík a do Kamýku nad Vltavou

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 


Na 144. kilometru respektive 134. kilometru řeky Vltavy se nacházejí přehradní hráze Orlík a Kamýk patřící do skupiny přehrad vltavské kaskády. Právě k nim se dnes vydáme a cestou ještě uvidíme dva zámky, jednu zříceninu, poutní kostel a ďáblovo lože.

Trasa začíná v obci Nepřejov, kde zanecháme vůz. Z Prahy nám cesta trvala necelou hodinu, ale k našemu notnému překvapení zde, na rozdíl od Prahy, v noci sněžilo a jsou asi 3 centimetry sněhu. Vyrážíme z kopce dolů po zelené trase, která nás zavede do obce Horní Líšnice, odkud zelená stezka pokračuje po asfaltové cestě bez provozu do Smolotel. Přicházíme k místnímu zámku, už z dálky je patrné, že je zanedbaný. Při bližším pohledu je vidět, že se kdosi pokoušel zazdít jedno okno cihlami, ale práci nedokončil. Vypadá to dost odpudivě. Na zahradě zámku se povalují ovce a stádo daňků.

Barokní zámek Smolotely byl postaven Kryštofem a Janem Jindřichem Chanovštími (Kryštof byl purkrabí Hradeckého kraje a zemský soudce, jeho synovec Jan Jindřich po něm pak tyto tituly zdědil) na počátku 17. století na místě původní tvrze. Jeho dnešní podoba je ovšem až z konce 18. století, kdy patřil rodině Skronských z Budžova. Od roku 1880 patřil zámek rodu Ergeletů, jimž byl v roce 1948 zabaven komunisty a od té doby patří místnímu zemědělskému družstvu a je veřejnosti nepřístupný.

Od zámku se vydáme po červené stezce, která stoupá stoletou akátovou alejí k poutnímu místu na Makové hoře. Nedaleko cesty se nachází kámen nazvaný Čertovo lože. Podobných kamenů je tu víc, ale jedině na čertově loži je vytesán kříž. Jelikož kříž není na první pohled vidět, chvíli nám trvalo Čertovo lože mezi ostatními kameny najít. Podle legendy se na loži zjevoval ďábel a tak na něj nechali místní obyvatelé vytesali kříž, aby ho zahnali.

Pak stezka poměrně prudce stoupá a po dvaceti minutách přijdeme na vrchol Makové hory, kde se nachází poutní barokní kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli a Panně Marii Karmelské. Kostel byl dokončen v roce 1723, v jeho sousedství se nachází nyní neobývaná fara. Kostel zažil okamžiky své největší slávy na konci 19. století, kdy sem docházelo až 10 000 poutníků.

2015-03-15 09.38.29
2015-03-15 10.17.07
2015-03-15 10.26.51

Z Makové hory se cesta klikatí z kopce dolů až vyústí na vydlážděné silnici. Po té dojdeme až do obce Solenice, kde po pravé straně spatříme gigantické betonové těleso Orlické hráze. Po žluté stezce vystoupáme nahoru na hráz, po které vede silnice na pravý břeh Vltavy. Vodní dílo Orlík je celkem podrobně popsáno v článku Cyklotrasy - Slapy Oboz - Orlická přehrada - Kamýk nad Vltavou. Takže snad jen doplnění informaci k místní vodní elektrárně. Ta byla zprovozněna v roce 1962 a od té doby funguje bez přestávky s jedinou vyjímkou povodní v roce 2002, kdy byla poškozena a musela být na 16 měsíců odstavena.

Pak pokračujeme z kopce dolů po modré stezce, na rozcestí Bučina zahneme na červenou a začneme stoupat. Na konci lesa ale značení mizí, takže pokračujeme stále rovně po levé straně pole. Pak je nutno zatočit doleva, překročit malý potůček a jsme v osadě U Jozávků, kde se opět napojujeme na červenou stezku. Pak dojdeme do Předního Chlumu, kde cesta prudce sklesá na úroveň hladiny Vltavy. Toto se cestou do Kamýku opakuje ještě třikrát, je to tady stále nahoru a dolů.  Důvodem této členitosti jsou tři potůčky vlévající se vždy v údolích do Vltavy a je nutno je přejít – Jahodový, bezejmenný a Mlýnský.

Počasí se krásně probírá, po sněhu už není ani památky a je najednou skoro 15 stupňů. Takovou proměnu v jednom dnu jsme nečekali. Přijde nám, jako bychom vyšli v půlce února a nějakou časovou smyčkou se vyloupli odpoledne v půlce března.

Při příchodu do Kamýku nad Vltavou z pravého břehu Vltavy nás zaujme na skále stojící malý "řopík", na zahradě po levé straně silnice stojí další. Jedná se o pozůstatek předválečné vojenské obranné linie Vltavská čára. Toto obranné postavení navazovalo na jižní okraj pásma Vnější obrany Prahy, které procházelo v linii Mělník - Slaný - Smečno - Beroun - Slapy a bránilo v překročení řeky případným nepřítelem. Jižní pokračování této obranné linie mělo po pravém břehu řeky pokračovat k Hluboké nad Vltavou. Z celého pevnostního systému se do vypuknutí druhé světové války podařilo dokončit přibližně 85 %. Výstavba úseku č. 126 v okolí Kamýku nad Vltavou byla zadána v květnu roku 1938 berounské stavební firmě ing. Emila Štěrby. Ve velmi krátké době zde bylo postaveno celkem 64 objektů. Po okupaci Československa německou armádou v březnu 1939 byly tyto objekty uzavřeny zabetonováním vchodu a střílen. Protože ale existovaly oprávněné obavy okupantů z využití pevnůstek v případě povstání, bylo rozhodnuto o likvidaci všech těchto bunkrů lehkého opevnění. Zachovány směly být pouze ty, při jejichž odstřelu by bylo vážně ohroženo okolí. V Kamýku se zachovaly čtyři tyto objekty.


2015-03-15 11.47.51
2015-03-15 12.05.16
2015-03-15 14.49.28
2015-03-15 15.07.38
2015-03-15 15.11.49
2015-03-15 16.13.40

Přicházíme do Kamýku nad Vltavou po třetí hodině odpolední. Míříme do osvědčené restaurace Bílá Růže, ale v zimě prý nevaří. Až začne sezóna, tedy v dubnu. Do dubna se nám čekat nechce, tak zaplouváme do nedalekého lokálu U Smrčků. Jestli to byla šťastná volba těžko říct. Jednoruký vrchní nám nabízí k jídlu vtipně rum, nakonec ale souhlasí, že nám aspoň opeče klobásu. V lokálu je asi 5 štamgastů, kteří civí na fotbal. Po další rundě panáků se o nás začnou zajímat odkud jsme, kam jdeme, komu fandíme atd. Nakonec si s námi chtějí dát panáka. My zase nechceme, chvíli něco pořvávají, ale nakonec si dávají další kolo panáků sami. Při odchodu se s námi vřele loučí, ať prý přijdeme zas. No možná, v nouzi někdy. Ceny ale nemají nejhorší, klobása s hořčicí a chlebem plus dvě piva vyjdou na 90 korun.

Z Kamýku nad Vltavou pokračujeme po zelené stezce směrem ke zřícenině hradu Vrškamýk. Nachází se zde i menší dřevěná rozhledna, je ovšem zavřená. Hrad Vrškamýk (nebo také Kamýk) byl založen králem Václavem I.. Byl používán jako letní sídlo českých králů, oblíben byl zejména Přemyslem Otakarem I. Po výstavbě Karlštejna jeho význam upadal a v roce 1569 byl již uváděn jako pustý. 

Z Vrškamýku pokračujeme stále po zelené a stále do kopce. Z Kamýku nad Vltavou do cíle cesty v Nepřejově je to ještě asi 8 kilometrů, s převýšením 267 metrů. Po pár desítkách minut cesty mezi poli přicházíme do vsi Zduchovice, kde se nachází barokní zámeček. Ten sice vypadá zvenku zašle, ale uvnitř je opraven.

Zámek Zduchovice byl postaven v polovině 17. století Adamem Leopoldem Vratislavem z Mitrovic. Na konci 17. století zámek připadl kanonii Strahovského premonstrátského kláštera. Nový majitel nechal k zámku přistavět kapli svatého Norberta. Strahovští kněží pak zámek pronajímají různým majitelům. Posledním majitelem je rodina Havlíkova, která zámek kupuje za pozemkové reformy v roce 1920. V roce 1948 je zabaven komunisty a připadá do majetku Okresního národního výboru. Nyní patří obci Zduchovice a je v něm obřadní síň.

Od zámku pokračujeme stále po zelené stezce nejdřív skrz ves a pak polemi až na rozcestí pod vrchem Bukovec. Odtud se vydáváme po žluté přes Bukovec (562 metrů nad mořem) a přijdeme z opačné strany, než jsme ráno vyšli, zpět do Nepřejova.

2015-03-15 16.23.50
2015-03-15 16.26.00
2015-03-15 17.00.41


Délka výletu: 30 km
Čas výletu: s hodinovou přestávkou na oběd 9 hodin

Mapa výletu zde

You have no rights to post comments