Náhodný článek

Už přes měsíc jsou otevřena místa, která byla desítky let veřejnosti uzavřena. Jedná se o bývalý vojenský prostor Brdy. Ten byl zpřístupněn jen ze své třetiny. Trvale nepřístupné zůstalo posádkové cvičiště v severní části

...

Facebook

Z Osla do Lillehammeru a Bergenu

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

 Po několika zkušenostech s cestovkami jsme se radši zase rozhodli spolehnout pouze na vlastní síly a vyrazit na pár dnů do Norska. Musílek se vytách s jedním ze svých lepších plánů a vymyslel cestu z Osla přes Lillehammer do přístavního Bergenu. Tenhle průjezd relativně značnou částí Norska místní dopravou, předpokládal spoustu potíží, takže souhlasit byla povinnost. Příprava byla klasická: sehnat pár map, místní peníze a pár hotovek, které s mým vařičem dokážou připravit relativně slušnou šlichtu. Menší střevní potíže, které po ní občas následují se dají přičíst pouze velké shodě náhod.

Přílet na letiště a hodinová cesta vlakem do Osla, byla bez větších obtíží a tak jsme se hned mohli pustit do hledání vhodného přístřešku. Po útrpným hledání ubytování v Londýně už nic nemohlo být tak "strašný" takže jsme se s bagáží v klidu pustili k nejbližšími hostelu. Jako zatím vždy byly i zde naše nejbližší tipy na nocleh marný a tak jsme začali procházet velkou část města křížem krážem. Za zmínku určitě stojí radnice se svýma neuvěřitelně obrovskýma hodinama o průměru mnoha metrů, dále Dómkirke, v kterým jsme tedy vevnitř nebyli ale který má obsahovat spoustu oltářních a stropních maleb. Z tohoto průšlapu stojí ještě za zmínku místní Univerzita tvořena komplexem úctyhodných budov.


Norsko 2005

S ubytováním jsme uspěli samozřejmě až u posledního hostelu v ulici Munchs gate. Bylo už k večeru a tak na nějaký dlouho rozmýšlení nebyla chuť a tak jsme čapli po klíčích od pokoje s radostí. Našimi spolunocležníky byli dva Norové Swen a Styk (jeho jméno se určitě psalo jinak ale jemu by to nevadilo), ti nás po celou dobu v Oslu učili jak přelstívají místní prohibici když do láhve od coly nalejvali celou flašku Bacardi v poměru 1:1. Dalším na pokoji pak byl "sibiřský medvěd" Ulja. Tenhle rus měřil asi dva metry na všechny strany a pravděpodobně vlivem sibiřských zim mu všude od nosu až po paty trčely všude chlupy.

Hned první noc jsem s láskou vzpomínal na Musílkovo chrápání, který se s tímhle obrem nedalo ani chvíli srovnávat. Měl sebou tři kufry a nikdo z nás nepochyboval, že je všechny unese v jedný ruce. První kufr měl na oblečení a další nezbytnosti, další dva měl nacpaný vojenskými přilbami, nášivkami a maketami zbraní - prostě neuvěřitelný nadšenec do sběratelství všeho na čem je maskáčová barva. Poslední spolunocležnicí byla japonka Akiko, taková velice tichá osůbka co se nám snad při každém slovu klonila a moc toho nenamluvila.

Hned "časně" po poledni jsme se vypravili do města prozkoumat to, co jsme ještě neviděli. Přestože jsme se rozhodli jet na dovolenou v dubnu tak počasí nám přálo a mohlo být kolem 18 stupňů. Oslo není nějaký řvoucí velkoměsto ale je spíše poklidnějšího rázu. Při přecházení každé silnice bylo zřetelně poznat, že nejsme ve střední Evropě, každé auto zastavilo hned jakmile jsme se jen přiblížili k přechodu a něco jako spěch a troubení zde není běžný rituál jako často u nás. Šli jsme se podívat do centra města a pak do přístavu a k pevnosti Akershus, která byla přebudována na renesanční zámek tuším.

Večer po příchodu do pokoje nám hned Styk vrazil flašku do ruky a mi jako správní hosté v jejich zemi jsme nemohli porušit tu dávnou tradici a ochutnali. Ochutnávání se docela protáhlo a obr ze Sibiře se taky přidal se svým národním pitím čiré barvy se slovy "you was born only for drinking" :). Musílek asi trochu přehnal otáčky a oproti svýmu zvyku se nechal slyšet, že si dá pětiminutovou pauzu. Samozřejmě už nevstal a Styk zase usnul v sedě na palandě a připomínal padlýho rytíře, kterýmu teče metrová slina. Ulja už chrápal dávno a v tom řvu jsme se se Swenem ani neslyšeli. Ten tak přišel s tím, že zajdem na jedno pivko do centra města. On však na mě ušil "past" a pozval mě do klubu Tiger Tiger (Torggata 5, Oslo).



Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005

Tento klubík rozhodně doporučuju, zjistil jsem, že sem chodí opravdu krásný slečny z dalekýho okolí a klub samotný taky stojí za podívání a samozřejmě za poslech. Nebudu rozepisovat, že v kotníkových botách, manžestrových kalhotech a červeným svetru jsem zde velký úspěch nesklidil ale můj zážitek kvůli tomu rozhodně nebyl menší. Po návratu na pokoj jsme jak Musílka tak Styka našli přesně tak jak jsme je nechali a přidali se ke spánku. Ráno jsme se rozhodli podívat na olympijský skokanský můstek "Holmenkolen", který se nachází na periferii Osla. Sibiřský Ulja tvrdě vyspával, stejně jako oba norové pro které stejně den začínal až večer otevřením flašky. Zato Akiko se rozhodla, že půjde s námi podívat se na můstek.

Musim říct, že si ukrojila velký krajíc, protože její cupitání rovnající se běhu, muselo být velmi vyčerpávající k té vzdálenosti co, jsme ušli. Zpátky se už rozhodla jet autobusem pro ulehčení její i naše a mi tak nemuseli čekat každých dvacet metrů. Cestou zpět jsme se stavili ve Vikingském muzeu, kde samozřejmě kromě kopií různých plavidel byly vidět třeba i vycpaný lední medvědi. Hlavně nás ale zaujal Frognerův park, kde už zdálky byly vidět nějaký prapodivný sochy. Po bližším prozkoumání jsme oba jen zírali jaký to sochy si tu na pohled "sucharští" norové nechají postavit. Je to několik sousoší naháčů v životní velikosti, sochař jim nic neukrýval a proplet je dohromady jako snaživý učenec kamasutry. Však posuďte sami:

Norsko 2005
Norsko 2005

Večer jsme pak vrátili našim spolubydlícím pozvání na bacardi, a tak měl podobný průběh, nevím, co kdo řekl nebo udělal, ale naše tichá Akiko se rozhodla odstěhovat jinam. Asi rozdíly ve zvycích se na tiché a upjaté Akiko projevily více než jsme čekali. Sibiřský Ulja pak odcestoval druhý den zpátky domů o něco rozšířit svojí drahocennou sbírku. My se zase vypravili do dalšího norského města.       

Po příjezdu autobusem do Lillehameru jsme asi hodinu hledali vhodný ubytování po celém městečku až jsme nakonec usoudili, že nádraží odkud jsme vyšli nabízí nejvhodnější variantu. Přímo v areálu nádraží je několik malých pokojů, což pro náš třídenní výlet, bylo víc než dostatečné. Městečko jsme víceméně prošli už při hledání ubytování, ale teď jsme se mohli zaměřit i na jiné budovy. Jedná se o opravdu malé, ale sympatické město, kde pouze některé obchůdky připomínají olympiádu z roku 1992.

Druhý den jsme se vydali splnit náš plán a vyjeli autobusem do lyžařského centra přesně tam, kde se na běžkách proháněli legendy jako Neumannová, Dahlie a další. No a teď jsme tam měli přijet my, já stál na běžkách naposledy před 6 lety a Musílek si tuto informaci o sobě už ani nepamatoval. S nadšením jsme se vypravili do půjčovny a pučili si krásné lyže a pořídili potřebnou mapu. Nejdřív jsme si jen tak zlehka zvykali na severský sníh, a pak se se značnou rychlostí pustili po značce na vyznačenou stopu. Někdo z přítomných by mohl namítnout, že nás v počátku předbíhali i nehybné předměty, ale postupně jsme svoji techniku relativně dobře vypilovali. Po třech hodinách brouzdání a kochání norskou přírodou jsme už ani nevěnovali potřebnou pozornost značkám a postupně začali zjišťovat, že to byla možná chyba, protože jsme se odchýlili od správného kurzu, kterým mělo být velké kolečko končící na stejném místě, kde jsme vyrazili. V tu chvíli však Musílek dostal "spásný" nápad, že si cestu zkrátíme průjezdem lesíkem po lehce vyšlapané trase. 

Norsko 2005
Norsko 2005

Snad po dvou hodinách, co jsme již prošlapávali asi metrový sníh v hlubokém lese a do strmého kopce, jehož konec jsme ani netušili, jsme začínali lehce řečeno přehodnocovat naše rozhodnutí. Musílka od přetáhnutí hůlkou za jeho navigaci uchránila pouze moje vysílenost hraničící s klinickou smrtí. Vzdát se a vrátit se, což by znamenalo nestihnout včas odevzdat lyže a poslední autobus, jsme ale odmítli a stoupali dál. Po snad další hodině jsme konečně uviděli lidské obydlí a to nám přineslo pocit, který mohl zažít snad jen Amundsen když našel kompas ;). Všechno jsme stihli a já až do konce dne musel poslouchat Musílkovo "a neříkal jsem to ?" Sice říkal, ale až zas někdy přijde se skvělou zkratkou, tak si vzpomenu na krásy života a uteču pryč. Poslední den v Bergenu jsme po našem sportovním výkonu roku spíše jen pro spali, prohlídka města již byla o dost menší a mi spíše začali přemýšlet o poslední naší zastávce.

Druhý den jsme opět autobusem cestovali do Bergenu. Celá cesta trvala kolem 9 hodin (a stála asi 350 NOK pro studenty) ale to vůbec nevadilo protože norská příroda, i když viděná pouze z oken autobusu, byla úchvatná. Ani nám nevadilo, že nám autobus vypověděl službu. Rozhled byl skvělý a norský dopravce k nám zázračně dostal náhradní autobus asi do půl hodiny a mohlo se pokračovat.          

Přístavní město Bergen je, vzhledem k své poloze na západu Norska, údajně nejdeštivějším městem v Evropě a právě o tom se nás toto město snažilo od začátku přesvědčit. Pršet začalo snad hodinu po našem příjezdu a až na malé přestávky pršelo až do našeho odjezdu tři dny poté. Cestou městem jsme naprostou náhodou potkali naše "staré známé" španěly, kteří se nastěhovali do našeho pokoje v Oslu akorát když jsme odjížděli do Bergenu. Ti nás ochotně pozvali do "jejich" hostelu, který byl od nádraží co by kamenem dohodil. Tam jsme se hned první den vrhli do vaření ve společné kuchyni. Vařič jsme nechali v baťohu a jali se cpát do hrnce vepřové maso ve vlastní šťávě z konzervy a gurmánsky osobitě ochucené. Úplně se to nepovedlo podle plánu, protože ta námi připravená "vůně" se začala linout po celém hostelu a časem se z vůně stával nesnesitelný zápach. No rychle jsme ochutnali a ještě rychleji se tohoto výtvoru zbavili, dokud jsme mohli uniknout všeobecné potupě z řad ostatních hostů.

Co se týká města Bergen, tak to je až na zmíněné deštivé počasí moc hezké město s úžasnou atmosférou. Večerní pohled na osvětlený přístav se spoustou lodí s obchůdky jen kousek od nich, stejně jako na starý kamenný val podél přístavní silnice je nezapomenutelný. Kromě rybího trhu, kterému se osobně snažím vždy a všude vyhnout nabízí toto město spoustu možností. Od úzkých atmosférou nabitých uliček se zajímavými roztodivnými domy a kaplemi, přes pevnost Bergenhus až po velký výběr z pobřežních cest kolem Fjordů či místní ZOO. Tam jsme se s Musílkem předposlední den nakonec vecpali i přes absenci peněz. Nešlo o nějaký vloupání ale šli jsme se podívat do stánku se suvenýry a ten stánek byl průchozí a tak jsme prošli. Až pak jsme si řekli, že normálně se tam asi chodí pouze opačným směrem ale co. Zoo bylo pěkné a kupodivu tam byly i nějaká zvířata, jednotlivý druhy popisovat nehodlám ;)                 

Bergen jsem si tedy prostě oblíbil a Musílek myslím také, když se o víkendu a v největším dešti který jsme tam zažili vydal nakupovat dárečky jen ve slabý mikině a plátěnejch kalhotách :) Snad po dvou hodinách opravdu jeden otevřený obchod našel a mohl se jít nazpět vysušit.

Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005
Norsko 2005

Před odletem na letišti jsme museli přetrpět 12 hodinové čekání na ranní let. Ale naštěstí jsme si procvičili asertivní angličtinu a když nás někdo od správce letiště chtěl vykázat z letištní haly do venkovního mrazu tak jsme ho nakonec ukecali a skončili v salónku pro VIP kde byla křesla snad z mechu jak se nám v nich krásně spalo. Norsko i když jen takto zlehka projeté rozhodně doporučuji, nenašel jsem zde věc, která by v této zemi chyběla a nic co by zde zase naopak tak "křičelo" až by to "rvalo uši". Prostě tím chci říct, že si tu každý může přijít na své, ať už to je nádherná a jedinečná příroda, příjemní lidé, památky, nebo potřebné dobrodružství, které přece každý hledá.