Nizozemsko 2004 - Amsterdam

• 

Hodnocení uživatelů:  / 0

NejhoršíNejlepší 

Podrobnosti

Kategorie: Nizozemsko

Vytvořeno 11. 11. 2007 13:34

Napsal Lukáš Musil

Zobrazeno: 2304

Tak jsme se v listopadu roku dvoutisícého čtvrtého rozhodli s Ivanem P vypravit na čtyři dni do mekky zhýralého života, do holandského Amsterdamu. Naplánovali jsme si termín od čtvrtka do neděle. Dnes se pro takovýto výlet často používá termín eurovíkend, jak razí slovenská nízkonákladová společnost SkyEurope, Tenkrát ovšem ještě SkyEurope neexistovali (nebo vlastně existovali, ale létali s pidiletadélkem pouze trasu Bratislava-Košice), tak jsme využili služeb tehdy nově vzniklého českého low-costu Smart Wings. Letenky jsem kupoval v cestovní kanceláři Čedok :-). Ve čtvrtek krátce po poledni vzlétl oranžový Boeing 737-500 a dopravil nás za hodinu a asi dvacet minut do Amsterdamu. Vlakem jsme dorazili na Amsterdam Central Station za 20 minut a pak nás jako obvykle nás čekala anabáze s hledáním ubytování. Měli jsme sice v mapě vyznačené vytipované hotely, ale jako naschvál byly všechny obsazeny (nevím proč, ale tento problém mě provází skoro u všech mých cest) .

Nucená procházka nám zabrala celé odpoledne a někdy , až za tmy , v pět večer jsme potupně zakotvili v turistických informacích. Tam nám ochotná slečna vyhledala, a po telefonu zarezervovala hotel Jupiter, který byl vzdálen asi 15 minut pěšky od informací (jak teď koukám na ten odkaz, tak se to tam poněkud změnilo, “No smoking allowed” to tam v roce 2003 nebylo).  

Recepční byl sice trochu nevrlý ale pokoj v ceně 70Eur za dvě osoby za noc (včetně snídaně) vypadal příjemně. Jelikož jsme byli vyčerpáni hledáním tak jsme usnuli. Ráno po snídani jsme vyrazili v mrholícím počasí na prohlídku Amsterdamu, pochopitelně pěšky. Pěší prohlídka tohoto města naštěstí není moc namáhavá protože se jde stále po rovině. Velkým ohrožením se pro mě stali cyklisté. Jelikož jsem nebyl zvyklý na neskutečné množství cyklistických tras, tak jsem se jim stále pletl do cesty v domnění, že jejich trasa je můj chodník. Cyklisté si to pochopitelně nedali líbit a agresivně na mě zvonili, někteří přidali i nějaký peprnější výraz v holandštině (tomu jsem nerozuměl, takže mi to bylo jedno). Takže kudy kam ve městě Amsterdamském? První den jsme se vydali na klasickou trasou na náměstí Dam, které ostatně moc pohledné není, pak jsme kličkovali mezi kanály (vodními nikoliv odpadními) až k centrálnímu nádraží, kde nás překvapilo několikapodlažní parkoviště pro kola, kde stálo tisíce kol. Nutno poznamenat, že drtivá většina kol zde nevypadá příliš exkluzivně, spíše připomínají bicykly značky Ukrajina. Poté nás zklákalo námořní muzeum a vykročili jsme směrem k němu. Cestou jsme vylezli na “edukační“ centrum Nemo (píši teď , tehdá jsme vůbec nevěděli co to je a hádali jsme vodárnu :-). Odtud je ale rozhodně pěkný výhled na placatý Amsterdam.   

 

Scheepvaart museum rozhodně stojí za návštěvu. Můžete vidět vše o bohaté historii holandské námořní plavby, až po maketu skutečné plachetnice ve skutečné velikosti a to volně přístupné včetně podpalubí. Pak jsme se ještě prošli k blíže neurčenému větrnému mlýnu a zpět do Jupiteru. Zde proběhla konzervová večeře a už jsme byli opět nastartovaní do nočních ulic Amsterdamu. Chvíli jsme okouněli v centru a pak jsme se vydali do spletitých uliček najít nějakou dobrou hospodu. Nakonec jsme našli nějaký celkem dobře vypadající bar, kde jsme začali konzumovat piva značky Heineken. Přisedli si k nám nějací přiopilí američané, kteří kupodivu znali Českou republiku, akorát si nedali rozmluvit, že hokejista Petr Nedvěd a fotbalista Pavel Nedvěd nejsou bratři. No nic, nechali jsme „amíky“ žít v bludech , zaplatili a opustili lokál.  

A došlo na nejhorší. Samozřejmě jako správní návštěvníci “Amstru” jsme nesměli zůstat pozadu a museli jsme navštívit Cofee Shop. Jak asi mnozí tuší kafe tam asi není neprodávanějším artiklem, je to konopí. Ivan P měl sebou výbornou mapu těchto “kaváren” kam chodí většinou místní, ne provařených jako Bulldog a spol., kde vám namíchají bůhvíco. Tudíž jsme navštívili podnik zvaný Home Grown Fantasy . Z konopného lístku jsme vybrali každý dle své chuti a za chvíli jsme měli na stole požadovaná žvára. Legrace byla veliká, veliká, až do té doby, kdy mi začalo být špatně. Nezvracel jsem, to ne, ale bez Ivanovi pomoci bych do hotelu rozhodně netrefil , spíš bych se vesele utopil v nějakém vodním kanálu. Po večerním prožitku bylo ranní vstávání nic moc, ale nakonec jsme se vykopali z postelí a vyšli na další okružní trasu, tentokrát opačným směrem než den předchozí. Po nákupu nějakých potravin a vody v podzemním supermarketu, jsme prošli okolo národního Rijksmusea a pak jsme se jen potulovali ulicemi podmračeného podzimního Amsterdamu a fotografovali věci, které nám přišli zajímavé. Odpolední svačina proběhla u Burger Kinga a pak jsme se pozvolna vraceli do hotelu. Večer se trochu vyčasilo a vyšlo slunce, takže jsem pořídil pár krásných fotek zapadajícího slunce nad vodními kanály.

Večer jsme se opět vypravili do ztemnělých uliček a narazili na „českou“ hospodu U Švejka. Český byl na ní jen ten nápis. Vkročili jsme dovnitř , zde si nás pár hostů a obsluha změřili podezíravím pohledem a co si jako dáme. My jsme samozřejmě chtěli české pivo, ale byli jsme odbyti s tím, že nemají. To nám přišlo dost divné , tak jsme rychle vysrkli dva lahvové Heinekeny a zmizeli pryč (později jsme se v Praze v televizních novinách dozvěděli, proč ta hospoda byla tak podivná, jednalo se totiž o doupě místních drogových dealerů a 14 dní po naší návštěvě tam proběhla policejní razie). Po neúspěšné návštěvě hospody jsme se tedy vydali do Red Light Districtu, čtvrti prodejných žen, kde je zakázáno fotografovat. Lidí tam bylo natřískáno, slečny se vlnily ve výlohách, opilé skupinky cizinců vykvikovaly nějaké prasárničky. Pak jsme se vydali na hotel, kde jsme dorazili zásobu plechových Amstelů a šli spát. Nedělní dopoledne jsme už nic nepodnikali a vyrazili pěšky směrem k nádraží, moc jsme nepospíchali takže nám to zabralo dobrou hodinu. Po jízdě rychlým vlakem jsme ještě strávili hodinku na letištní vyhlídkové terase (troufám si říct nejlepší v Evropě) a odletěli s asi hodinovým zpožděním na palubě “chytrých křídel“ zpět do naší vlasti.