Facebook

Lyžování v Santa Caterině a Bormiu

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Máme sraz brzo v sobotu ráno ve Vršovicích, které jsou ve spravedlivé vzdálenosti od domu nás všech, kromě Lukáše P., který tam bydlí. Brzy ráno znamená v 05,00 takže vyjíždím z Dejvic už před půl pátou. Chvíli ještě čekáme na Miloše se Zdeňkou, ale krátce před půl šestou již vyrážíme směr Rozvadov. Čeká nás zdlouhavá dvanáctihodinová cesta do italského zimního letoviska Santa Caterina.
Zdlouhavá proto, že se cestou dají čekat zácpy. Hned první nás čeká při objezdu Mnichova, auta se tam plouží, ale alespoň jedou. V odstavném pruhu projíždí kolona policejních VW Transporterů, napočítal jsem jich 26. V Mnichově je prý nějaká demonstrace, tak ji asi jedou hlídat. Další zácpa je na sjezdu z dálnice za Oberammergau, třetí v Garmich-Partenkirchenu, ta je už naštěstí poslední. Komplikacím ale není konec. Na švýcarských hranicích staví jedno z našich vozidel, Subaru Impreza, ve kterém jedu já, Martin a Alena, švýcarští celníci. Musíme otevřít kufr, jestli nevezeme příliš mnoho piv, tvrdého alkoholu, nebo syrového masa. Takže upozornění pro další oběti švýcarských celníků, limit na pivo je 10 litrů / osoba, tvrdý alkohol 1 litr / osoba a kdo rád jí syrové maso, tak 1 kg / osoba. My jsme střídmí, vezeme na tři osoby pouze 20 piv, půl litru tuzemáku a kilo syrového masa. Celník ještě kontroluje doklady, komentuje Martinovu upravenou evropskou SPZtku „you have sticker on stars“ a po cca 20 minutách nás propouští ze svých spárů. 

Musíme stihnout průjezd tunelem Munt la Schera, který v našem směru zavírá v 17,00. Tento hraniční, jednosměrný tunel byl postaven v roce 1965, vede ze švýcarského údolí Engiadina k italskému jezeru Lago di Livigno. Tunel byl původně postaven pro přepravu materiálu na stavbu přehrady Punt dal Gall. V roce 1968 byl otevřen pro běžný provoz, ale až do dnešních dnů je stále ve vlastnictví švýcarské společnosti Engadiner Kraftwerke, která provozuje na přehradě vodní elektrárnu. Průjezd tunelem není nejlevnější, stojí 44 EUR (zpáteční lístek), ale významně vám to zkrátí cestu do italských Alp. 

Přijíždíme do města Livigno, které je bezcelní zónou. Status bezcelní zóny se táhne až do 16. století, kdy si vládci Livigna, rod Grisonů vydobili autonomní status. Avšak bezcelní zónu z něj udělal až Napoleon Bonaparte v roce 1805. Chtěl si tak naklonit obyvatele Livigna, kvůli jeho strategické poloze. Pak už se tento status jen prodlužoval a přepotvrzoval. Nejdříve v 1818 Rakouským císařstvím, pak v roce 1910 Italským královstvím a zatím naposledy v roce 1960 Evropským hospodářským společenstvím (nyní EU). Tankujeme levný benzín, který zde nepodléhá dani a po krátké procházce městem vyjíždíme směr Santa Caterina.




Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu

Při výjezdu z bezcelní zóny za městem staví naše vozidlo opět celníci. Tentokrát příslušníci italské Guardia di Finanza. Jestli prý jsme kupovali v Livignu alkohol nebo cigarety. Odpovídáme, že ne, ale nevěří nám. Takže opět procedura s otevřením kufru. Ital se v něm chvíli hrabe, pak narazí na české „lahváče“ a vzdá to. Mávne rukou ať jedeme dál. Na naši obranu nutno dodat, že jsme v Livignu, kromě benzínu, skutečně nic nekupovali.

Před šestou přijíždíme do Santa Cateriny, v info centru se hlásíme delegátce cestovní kanceláře Nevdama, která nás posílá za Fabiem, který má klíče od našeho pronajatého apartmánu. Ten je krásně prostorný, 3 ložnice, 2 koupelny, obývák spojený s kuchyní. Pro šest osob naprosto dostačující. 

Ráno navíc zjišťujeme, že jsme v docházkové vzdálenosti od sjezdovky, cca 100 metrů. To se dá v pohodě ujít i v lyžařských botách a lyžemi na ramenou.

První den si dáváme rozjezd a sjíždíme modrou sjezdovku Campi scuola Plaghers, občas kombinovanou se sjezdem červené Cevedale, která vede dolů do Santa Catariny k sedačkové lanovce. To samé i v pondělí, jelikož je kvůli silnému větru uzavřená kabinová  lanovka vedoucí přes hřeben do Valle dell´Alpe. Takže různě sjíždíme všechny sjezdovky na severním svahu. Zjišťujeme ale významnou věc. V restauraci  u „dětské“ modré sjezdovky Campi scuola Plaghers dělají výbornou pizzu v ceně od 6 do 9 EUR. U pokladny je příjemná italská servírka, která se snaží mluvit roztomile česky „pivo tady, pizza tam“.

V úterý se konečně počasí umoudří a vítr ustává. Ráno je krásně slunečno, vyjíždíme sedačkou do půlky severního svahu k pomám. Už z dálky vidíme, že kabinová lanovka jezdí. Rychle se přesunujeme na opačnou stranu hřebenu. Se Zdeňkou a Milošem ale omylem vystupuji už na mezistanici na hřebeni, takže musíme sjet zpět k nástupní stanici po sjezdovce Dell´Alpe. Na druhý pokus již vystupujeme, kde máme. Na konečné stanici kabinky blízko horského srubu SunnyValley. Budeme jezdit v prosluněném údolí Valle dell´Alpe, kde se nachází tři krásné červené sjezdovky s názvy Vallalpe, Del Sole a Cameraccia. Tři jsou ale pouze na mapě, v reálu zjistíte, že jsou to vlastně dvě sjezdovky se společným začátkem i dojezdem. Na rozcestí 700 metrů pod začátkem se můžete rozhodnout pro levý nebo pravý směr. Ve Valle dell´Alpe lyžujeme i ve středu.

Ve čtvrtek vyjíždíme do nedalekého Bormia, kde máme také zaplacenou permanentku. Počasí je opět luxusní, modrá obloha, azuro. V Bormiu se lyžuje na hoře Cima Bianca, na které se nachází 12 sjezdovek různých stupňů obtížnosti s celkovou délkou okolo 50 kilometrů. 

Vyjíždíme kabinovou lanovkou z 1 225 metrů do 2000 metrů nad mořem, kde je přestupní stanice Bormio 2000 ve výšce 1952 metrů nad mořem. Zde si můžete vybrat, zda dál na vrchol Cima Bianca, kam pojedete velkou kabinovou lanovkou pro 42 osob plus pilot, nebo systémem sedačkových lanovek. My vybíráme první variantu a po asi desetiminutové jízdě vystupujeme na vrcholu hory ve třech tísících metrech. V Bormiu je poněkud více lyžařů, než v Santa Caterině, ale také sjezdovky jsou širší a delší. Ovšem také prudší.  Na jedné z nich, Stelvio, se každý rok pořádá závod Světového poháru v alpském lyžování. Sjíždíme dolů po červených, které nejsou zrovna nejpřesněji značeny. Naše tištěná mapa se příliš neshoduje se směrovkami na rozcestích. Přesto úspěšně klesáme po hoře dolů. Poslední úsek vede po soutěžní sjezdovce Stelvio a je skutečně rychlý. Na dohled mám tribuny a v euforii sjíždím k nim dolů, kde efektně dobržďuji. Za mnou efektně dobržďuje i Zdeňka. Něco je ale špatně. Jasně, chybí tam diváci, s tím už jsme tak nějak počítali. Ale lanovka je taky ještě daleko. Nezbývá než vzít lyže na rameno a jít pěšky k lanovce po silnici – Zdeňka, nebo se s lyžemi na ramenou vydrápat zas zpátky po svahu nad tribunu a sjet k lanovce – já. V Bormiu se ale většině naší skupině nelíbí a tak se ještě po jednom sjezdu, který již absolvuji jen já, Miloš a Zdeňka, vracíme odpoledne zpět do Santa Cateriny.

Poslední den zůstáváme také v Santa Caterině. Jelikož máme všechny červené i modré sjezdovky již důkladně projeté, vyrážíme na černou sjezdovku pojmenovanou po italské ženské lyžařské legendě devadesátých let minulého století a trojnásobné olympijské vítězce Deborah Compagnoni. Ta zvítězila na olympiádě v roce 1992 v Albertville v Super G, roce 1994 v Lillehammeru v obřím slalomu a v roce 1998 také v obřím slalomu v Naganu. Sjezdovka po ní pojmenovaná je nahoře nádherně široká, dolní úsek pod lanovkou je sice trochu užší, ale dá se sjet bez větších problémů. Odpoledne jsme opět v Sunny Valley a bavíme se různými skopičinamy, jako nejvyšší rychlost (Miloš – 89,5 km/h) nebo nejvyšší skok (Martin – přesně nezměřeno asi 0,5 m). Večer vracíme permanentky a dostáváme zpět zálohu ve výši 5 EUR. Jdeme se ještě zeptat Fabia, co ráno s klíči od apartmánu. Chceme totiž vyjet již po sedmé ranní. Fábio jen mávne rukou, ať je necháme zevnitř v zámku.

V sobotu ráno vyjíždíme skoro na čas stejnou cestou zpět do Čech. Silniční zácpy nás ještě trochu potrápí (čekání na vjezd do tunelu Munt la Schera cca 45 minut) a plouživý průjezd zácpami okolo Mnichova (cca 1,30 hodiny). Pak se již jede plynule a krátce před sedmou večerní jsme zpět v Praze.


 













Mapa sjezdovek Santa Caterina                      Mapa sjezdovek Bormio




Provozní doba tunelu Munt la Schera

Pondělí až pátek

0,00 – 24,00 hodin - oba směry střídavě

Sobota

0,00-5,00 - oba směry střídavě

5,00 – 10,00 – pouze směr z Livigna

10,00 – 17,00 – pouze směr do Livigna

17,00 – 0,00 – oba směry střídavě

Neděle

0,00 – 24,00 hodin - oba směry střídavě



Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu
Lyžování v Santa Caterině a Bormiu




Foto: Lukáš Musil, Martin Pavlíček