Facebook

Poslední lyžování v Horní Malé Úpě

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Dvacátéhodevátého března brzy ráno jsme vyjeli z Prahy směrem Krkonoše. Naším cílem byla Malá Horní Úpa, kde se ještě v jako jednom z mála českých středisek ještě dalo lyžovat. Brzy ráno znamená v šest, vyrážíme Martinovým Subaru a cestou ještě nabíráme Lukáše 2 v Hradci Králové. Před devátou jsme v Peci pod Sněžkou a v jediné otevřené půjčovně si půjčuji lyže. Pak nám již nebrání poodjet asi 15 kilometrů vzhůru k Malé Úpě. Slunce hřeje , ale na kilometrové sjezdovce ještě zbývá asi 20 centimetrů sněhu.

Jak nám sdělil prodavač v půjčovně v minulém týdnu ho napadlo centimetrů 40, ale rychle taje. Permanentka na celý den stojí přijatelných 200 korun a tak vyjíždíme na svah. Na jediném zdejším vleku, kotvě, se přesouváme na horní část sjezdovky. Zpočátku se jezdí celkem příjemně, na sjezdovce se kromě nás prohání cca 40 lyžařů, většinou Poláků. Je celkem dobrý výhled do kraje, v dáli je vidět Sněžka. Po osmi sjezdech dáváme pauzu v hospodě na sjezdovce. Restaurace je narozdíl od sjezdovky úplně plná. Sedáme si na zahrádce slunce skoro připaluje. Po pauze se Lukáš 2, který má skialpové lyže rozhodne jít-jet na Sněžku, já s Martinem jdeme ještě brousit místní sjezdovku. Brousit je poněkud silné slovo, je po poledni a sníh už je dost mokrý a skoro všude jsou muldy. Po šesti sjezdech to vzdáváme. Mokrý sníh nás brzdí a celou sjezdovku v pohodě sjíždíme „šusem“. Jediné zahranění hrozí ztrátou rychlosti a pak nutností dole dobruslit vlastní silou k vleku. Jedeme na oběd do Pece. Na křižovatce přímou před půjčovnou vybíráme restauraci nazvanou Hospoda na Peci (více v restauračním okénku). Po obědě máme stále dost času, tak se jdeme projít po Peci a nakonec i z nudy vyzkoušet místní bobovou dráhu. Za 70 korun jízdného vás čeká asi minutové vytažení nahoru a pak čtyřicetivteřinový sjezd dolů. Brzdit není nutné celou jízdu, ale dole radši přibrzděte, jinak dostanete nafackováno od plastových popruhů visících z branky, kterou je nutno projet (vlastní zkušenost autora). Po této jízdě se přesouváme vozem k Portáškám, kde máme sraz s Lukášem 2, ale ten nejde a nejde. Až kolem půl čtvrté volá, že se máme pro něj stavit v Peci kam sjíždí lanovkou ze Sněžky. Má technickou závadu na botě. Vyzvedáváme ho tedy v Peci a odjíždíme zpět k pražským domovům.

 

Mapa na sports-tracker.com (je poněkud monotónní)

Cesta na místo

Poslední lyžování v Horní Malé Úpě
Poslední lyžování v Horní Malé Úpě
Poslední lyžování v Horní Malé Úpě
Poslední lyžování v Horní Malé Úpě
Poslední lyžování v Horní Malé Úpě
Poslední lyžování v Horní Malé Úpě
Poslední lyžování v Horní Malé Úpě
Poslední lyžování v Horní Malé Úpě
Poslední lyžování v Horní Malé Úpě

Gastronomické okénko.

Hospoda na Peci

Zvenku toto zařízení vypadá celkem příjemně, bohužel vzhled je jediná věc, která na tomto zařízení alespoň trochu příjemná je. Kromě dvou jakýchsi místních štamgastů, zde nikdo není. Nevadí. Usedáme do dřevěných židlí a za chvíli přichází starší zamračená servírka. Pokládá na stůl jídelní lístky. „Brý den, dáte si k pití?“ „Co máte za nealko?“ „Kolu, fantu, sprite, perlivou vodu, džus, mirindu, to je všechno.“ Martin tedy žádá o džus s vodou do půlitru, já si dávám perlivou vodu. Jídelní lístek čítá asi 6 hotovek a pak klasické minutky od smažáku, přes lososa po hovězí steak. Volíme oba domácí uzené se zelím a bramborovým knedlíkem. Jídlo je na stole asi za deset minut. Domácí uzené ale vypadá opravdu jinak, než toto, připomínající spíše to vakuované z Makra, ohřívané v mikrovlnce. Celé jídlo je tak nějak úplně bez chuti, knedlíky jsou suché, tuhé, asi budou také „domácí“. Moje chutnají ještě nějak podivně po Jaru. Asi neopláchli talíř. V průběhu našeho oběda ke stolu za námi přichází tříčlenná rodinka. Dovalí se k nim otrávená stará číšnice. „Brý den, si dáte k pití?“. Paní u stolu žádá: „Dala bych neperlivou vodu“ Servírka: „To nedala máme jenom perlivou.“ Paní: “A vodu z kohoutku máte?“ Servírka: „No máme, ale bude teplá“. Paní už na to asi nemá nervy a dává si k pití teplou vodu. Po tomto výstupu v nás uzraje rozhodnutí nedat ani korunu dížko. To při placení plníme, vysázím tedy za svou studenou perlivou vodu a podivné domácí uzené 119 korun. Martin se ještě ptá zda vrací na stravenky. „To teda nevracíme, protože je neberem.“ Servírka nám strojeně děkuje a ještě strojeněji nám přeje nashledanou. Sem už tedy nikdy více.

Hodnocení restaurace Hospoda na Peci, Pec pod Sněžkou(bodování od 1 do 10, 1 nejhorší)

  • Ceny - 4 - za uzené se zelím, knedlíkem a perlivou vodou jsem platil 119
  • Obsluha - 2 - nosí jídlo a pití, nic více
  • Prostředí - 5 - klasická hospoda
  • Zakouřeno - 8 - mají oddělené kuřácké a nekuřácké prostory    

You have no rights to post comments