Facebook

Výrovka a Černá Hora na běžkách

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Dnešní výlet bude běžkařský. První únorový víkend jsme trávili na chatě ve Velké Úpě a rozhodli jsme se trochu provětrat na běžky. V sobotu jsme naplánovali asi 20 kilometrový okruh začínající i končící v Úpě. Odstartovali jsme okolo desáté z Úpy. Martin s Helenou 1 a Tondou sjezdem, já s Helenou 2 pěšky, potřebovali jsme si v půjčovně u sjezdovky Portášky půjčit lyže. Od sjezdovky až do Pece pod Sněžkou ale museli všichni běžky nést. Na sněhovém poprašku na silnic za řekou Úpou se nedalo jet. Prošli jsme Pecí okolo odporného hotelu Horizont až k začátku červené trasy. Zde už se běžky nasadit daly, tak jsme se pomalým tempem vydali po červené trase do táhlého kopce.

První menší přestávka byla na Richterových boudách, kde Satan zrovna absolvoval lavinový kurz a hledal sondy pod sněhem. Přestávka trvala asi 15 minut a už nás čekal další táhlý kopec, tentokrát po zelené trase k boudě Výrovka. Běžky dost prokluzovali tak bylo nutno celé stoupání tzv. stromečkovat, což bylo dost namáhavé. Dorazili jsme k Výrovce, bylo kolem druhé, čas oběda. Ve Výrovce bylo sice dost plno, ale místo se pro nás nakonec našlo. Jídlo bylo dobré a bylo ho dost (více v gastronomickém okénku). Po hodinové pauze jsme vyjeli po červené trase až k Chalupě na rozcestí a od ní po sněhových pláních dále po červené trase. Pak jsme již začali klesat a to poměrně rychle. Některým z nás se to rozjelo trochu víc, tak okusili sílu gravitace ( já dvakrát, ostatní jsem nepočítal). Celá skupina se potkala u Lesní Boudy a hned se vydala dalším sjezdem k Hrnčířské boudě. Tady již nespadl nikdo od Hrčínřské vedla už červená trasa po rovině k Pražské boudě. Dále okolo Kolínské boudy do sedla pod Kolínskou. Tam se dá pokračovat rovně na Černou horu, ale tam jsme měli naplánován výlet na neděli. Dali jsme se tedy po modré trase směr Thámovy boudy. Klesá se tam poměrně strmě lesem, museli jsme běžky sundat jinak bychom se dříve nebo později rozplácli o strom. Až thámovým boudám jsme nesjížděli, vyšplhali jsme po protilehlém svahu na běžkařskou trasu vedoucí na Černou horu z jiné strany. Pak již následoval pohodlný sjezd ve stopě nad Vlašské boudy a od nich sešupem po silnici, pokryté sněhem, i když místy dost bídně a bylo se nutno vyhýbat vymletým místům, zpátky k chatě.

V neděli jsme vyjeli na kratší výlet pouze na Černou horu. Takže nahoru od chaty lehkým táhlým stoupáním opět okolo Vlašských bud po silnic a pak již dalším stoupáním po běžkařské trase. Cestu jsme si trochu zkrátili přes Černohorské rašeliniště, kde je sice v zákaz vstupu mimo stezku rašeliništěm , ale v zimě a ještě na běžkách vám rozhodně utonutí v hlíně nehrozí. Pak kolem Černé boudy sjezdovkou nahoru, až ke kiosku u staré lanovky. Nahoře byla hrozná mlha, takže jsme na focení výhledů mohli zapomenout. Zde jsme si dali lehčí oběd, pár polévek, salát, klobása. Gastronomické okénko o tom psát není nutné, jelikož na zmíněných pokrmech nejde co zkazit. Prostředí solidní, obsluha rychlá, ceny odpovídající horským podmínkám. Za zmínku stojí pokrm nazvaný horská bída, což byla celkem dobrá variace na hemenex a dle Martina též vynikající černohorské pivo. Zpátky na chatě jsme byli za necelou hodinku. Rašeliniště jsme teď objeli po běžkařské trase. Vše z kopce a polovina trasy ve stopě, takže jsme se vlastně jen vezli.

 

Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách
Výrovka a Černá Hora na běžkách

 

 

 

Gastronomické okénko -Bouda Výrovka

Na Výrovce je klasický horsko-boudní lokál. Nekuřácký, narvaný, obsluhovaný partou strhaných číšníků. Přisedli jsme si ke stolu k páru lyžařů a za chvíli u nás byl sice strhaný ale milý padesátník. K pití jsme si dali kofolu. Výběr jídel byl asi z dvaceti položek, Martin s Helenou si dali guláš, já šel do grilovaných žeber. Na guláš se čekalo asi 20 minut, já na žebra asi půl hodiny. Stálo to za to, porce bylo obrovská. Údaj v jídelníčku uvádějící 1kg, byl pravdivý. Nedalo se to sníst a to jsem ještě přikrmoval Martina. Žebra byla i velmi dobře naložená, takže měkká a i marináda chutnala velmi dobře. I s Kofolou jsme za ně platil 130 korun, což je na horské poměry velmi kvalitní cena. Guláš byl prý také slušný. 

You have no rights to post comments