Lyžování v Ischglu
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Lyžování
- Vytvořeno 4. 2. 2016 10:52
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 1294
Lyžařské středisko Ischgl se nachází pod majestátními třítisícovkami v Paznaunském údolí na rakousko-švýcarské hranici ve východní části Alp. Celý lyžařský areál se správně jmenuje Ischgl-Samnaun. Na idnes kdysi vyšel článek s názvem Lyžování v Ischglu: luxus na každém kroku, tak to už není, prosím pěkně, úplně pravda. Dnes už nemusíte být zrovna „Véreška“, abyste si mohli vyjet do Ischglu zalyžovat a celý týdenní pobyt i s cestou, vlastním jídlem i „kapesným na svahu“ se dá zařídit za příjatelných 18 000,- korun. Nutno dodat, že služby a úroveň ubytování jsou v Ischglu a jeho okolí na pomyslném žebříčku stále vysoko.
Na cestu vyjíždíme z Prahy v sobotu v 11,00 v 5 lidech dvěma auty. Cesta vede přes Plzeň, Rozvadov, Mnichov, Garmisch a pak okreskou přes Landeck do vesnice Mathon, ležící cca 5 kilometrů od Ischglu. Je zbytečné si kupovat rakouskou dálniční známku, protože okreska vede skoro souběžně z dálnicí. Nutnost je ovšem cestu bez dálnic zadat po přejezdu rakouských hranic do navigace, jelikož se vás rakouští značkáři stále snaží nenápadně na dálnici dostat.
V Mathonu máme zařízené ubytování v apartmánu Bergblick. Vzdálenost 650 kilometrů překonáváme za 8 hodin a po sedmé večerní jsme v Mathonu. Začíná hustě sněžit a tak se hodí, že si auta můžeme dát do garáže. Odpadnou starosti s odmrazováním a odmetáním při odjezdu.
Apartmán je velmi pěkný, 3 ložnice, kuchyň s velkým stolem, 2 koupelny, 2 záchody. Pan majitel nám vysvětluje, jak se třídí odpad. Mě si bere stranou, aby mi vysvětlil, kam házet staré pečivo pro zvířátka. Nevím, proč zrovna mě, asi vypadám jako milovník koní či co.
V neděli po ránu vyrážíme Skibusem do Ischglu na sjezdovku. Ve špičce jezdí Skibus každých 10 minut a cesta trvá zhruba stejně tak. Kupujeme šestidenní permanentky v ceně 209,5 EUR a zařazujeme se do fronty na lanovku Silvretta, která nás zaveze mezi svahy.
Počasí je nim moc. Dost hustě sněží a nahoře je i docela mlha. Lyžování prakticky vypadá tak, že nevíte, kam a do čeho jedete. Kamarádi tomu říkají pocitové lyžování. Asi dvě hodiny tedy pocitově lyžujeme a pak už sněží tolik, že se jedeme schovat do restaurace Paznauer Thaya. Je tu narváno, ale Bára po chvíli nachází volné místo a můžeme posedět. Není to tu nijak předražené, pivo stojí 4 EURa, pizza od 8,50 do 12,50 EUR.
Vysedáváme tu asi dvě hodiny, ale sněžit nepřestává, spíš naopak. Sjíždíme tedy dolů do Ischglu a vracíme se do apartmánu.
V pondělí je už počasí o poznání lepší, v noci přestalo sněžit. U Silvretta Bahn jsme až okolo desáté, takže tu není taková fronta. Nahoře je krásně, rozjíždíme se chvíli na sjezdovce s číslem 10 a pak se různě pohybujeme na různých svazích. Nevyplatí se jezdit po modrých sjezdovkách, jelikož je tam největší nával a už před polednem tam lyžaři utvoří muldy. Nejdéle bývají upravené černé a takovým kompromisem jsou červené. Ty bývají rozryté až tak kolem druhé odpolední.
Další den se počasí opět zhoršilo. Trochu sněží, ale není to tak hrozné jako v neděli. Na vrcholcích je ale pěkná mlha. Zkoušíme si sjet pár černých sjezdovek, zejména tu nejzáludnější s číslem 14a. Má na ní být údajně 70% svah. Spouštíme se sjezdovkou dolů, není to tak hrozné, jak jsme čekali. Když tu najednou se sjezdovka zlomí prudce dolů a to hezky až ke konci, kdy už máte unavená stehna. Navíc černá končí výjezdem na červenou, tak si je nutné dávat pozor, abyste někoho nesebrali sebou.
Počasí je jak na houpačce a tak je ve středu opět azuro. Vyrážíme na švýcarskou stranu střediska do Samnaun. Je zde trochu větrněji a jenom modré a červené sjezdovky. Oběd si dáváme v restauraci Alp Trida. Je to samoobsluha a uvnitř ukrutně smrdí sýrové fondue. Zato tu mají za přijatelnou cenu pivo, 3,80 EUR za půllitr.
Večer vyrážíme autem na nákup do Sparu, který se nachází v Ischglu. V Mathonu je totiž jenom malý krámek, ve kterém mají jen základní věci. Honza tam chodí každé ráno na housky, nemůže totiž dospat, což nám všem tak nějak vyhovuje. Ve Sparu nakupujeme věci k vaření, zeleninu, ovoce a nějaké nápoje. Parkujeme na centrálním parkovišti u lanovky Silvretta, které se sice má platit, ale večer, kdy všichni odjíždějí, to už nikdo neřeší, tak parkujeme načerno.
Poslední den vyrážíme opět lyžovat do Švýcarska s přestávkou na nákup v bezcelní zóně Samnaun. Do něj jezdí obří kabinová lanovka s označením L1. Jedná se o dvoupatrovou lanovku s kapacitou až 180 osob, prostě takový double-decker na laně. Jedná se o první dvoupatrovou lanovku na světě, která byla uvedena do provozu již v roce 1998.
Z konečné stanice lanovky je nutno jet ještě 3 stanice autobusem a jste v bezcelní zóně. Zde má radost zejména Řípa, který za 10 EUR kupuje litrovou flašku 80% alpského likéru Stroh. V Samnaun se vyplatí nakoupit pouze alkohol, tabák nebo benzín. Nedá se toho nakoupit ale moc, protože to musíte svézt na lyžích v batohu zpátky do Ischglu.
V sobotu máme vyklidit apartmán do 10,00, paní správcová nám doporučuje vyjet dřív, tak kolem 07,00, abychom se vyhnuli zácpám. Nechce se nám ale vstávat a tak vyrážíme lehce po deváté. Zácpám se samozřejmě nevyhneme, zejména ta u Nassereith je výživná, tak na hodinu. Naštěstí je ale celkem volně průjezdný Mnichov, takže do Prahy přijíždíme kolem šesté hodiny večerní.
Jeden z lyžovacích dnů s fotkami na trati:
http://www.sports-tracker.com/workout/lumikus/569d04fce4b0956b7ab93498
Foto: Lukáš Musil, Barbora Krchová, Jan Říha