Náhodný článek

Ve čtvrtek večer přicházíme na centrální autobusové nádraží v La Paz. Máme zakoupeny lístky na spoj společnosti Panasur z La Paz do Uyuni. Lístek stál 110 blvs, autobus má být v konfiguraci Cama, tedy plně sklopiteln

...

Facebook

FRANCIE

Francie 2002 - Paříž

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Roku 2002 jsme se s Tomášem rozhodli navštívit Paříž. Po základních organizačních záležitostech jako bylo zajištění jízdenek a nákup konzerv jsme 9.7. v 15,30 vyrazili autobusem do Pařiže. Cesta proběhla celkem v klidu a 10.7 ráno jsme dorazili na autobusovou stanici na náměstí Porte D´Orléans. Jako správní baťůžkáři jsme se pochopitelně vydali shánět ubytování pěšky. Tomáš dostal od známých echo o velmi levném hotelu u náměstí Bastila. Hotel jsme sice našli a již jsme i zaplatili ubytování, ale po vstupu do pokoje jsme byli poněkud šokováni. Špína, neupravené postele a nějaká stoletá skříň prolezlá dřevomorkou. Okamžitě jsme se vrátili na recepci a já začal od recepčního požadovat peníze zpět. Recepční, nevrlý stařík, ale neuměl anglicky a já pochopitelně neuměl francouzsky, avšak po pěti minutách vzájemného poštěkávání nakonec můj požadavek pochopil a hodil po mě naše peníze. Nakonec jsme našli celkem příjemný levný hotel Sully v ulici Rivoli.

 

Chtěli jsme si po cestě trochu odfouknout, ale během okamžiku už volali Tomášovi známí, že jsou před hotelem a potřebují si u nás nechat bágly. Dozvěděli jsme se, že nemají na ubytování, protože je noc předtím okradli v parku před Eiffelovkou , kde nocovali. Bágly jsme jim tedy uschovali a dali si šlofíka. K večeru jsme šli trochu omrknout okolí a dát si pivko. Druhý den jsme vyrazili na trochu zevrubnější prohlídku Pařiže, kolem radnice, Louvru k Notre Dame, dále na náměstí Svornosti, kde jsme se trochu svlažili u fontány, protože bylo příšerné horko. Pak jsme pokračovali přes neuvěřitelně dlouhou Champs Elysé k Vítěznému oblouku.

Následně opět pěšky zpět na hotel. Večer jsme měli sraz ze známými u kostelu Sacre Couer nad čtvrtí Montmartre, kde je v létě celkem příjemná atmosféra. Cestou nás ještě stačila policie vyhodit z jednoho parku, nýbrž jsme v něm požívali alkohol, což je zakázáno. Třetí den jsme se rozhodli pro návštěvu galerie Louvre, ovšem až po 15cté hodině, protože bylo o polovinu levnější vstupné. Louvre je skutečně obrovský a po dvou hodinách chození jsme toho měli plný kecky. Bohužel jsme začali v sekci starověké umění, takže jsme potom už pouze apatickým pohledem sledovali obrazy světových mistrů. Já jsem neodolal a protlačil jsem se nevybíravým způsobem shlukem Japonců, abych si vyfotil Monu Lisu. Kupodivu jsem nebyl inzultován, Japonci jsou slušný národ.

Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž
Francie 2002 - Paříž

 

Večer jsme strávili jak jinak než v hospodách na Montmartre, kde si Tomáš dal omylem citrónové pivo, což ještě dlouho nemohl rozdýchat. Další den jsme se vydali jen tak potulovat Paříží, ale to se již k nám přidal kamarád Ota z Prahy a hardcoristický baťůžkář César z polského Krakowa. Ze začátku mi moc nevadil, ale posléze jeho vlezlost nabyla katastrofálních rozměrů. Čtvrtý den jsme se vydali jak jinak než na Eiffelovku. Vystali jsme jsme nekonečnou frontu na výtah, ve které jsme z nudy stačili vykouřit krabičku cigaret. Když již jsme se po hodině a půl dostali k výtahu, předběhla nás skupina Asiatů. Začali jsme protestovat, ale rychle jsme byli usazeni výtahářem, který nám promptně sdělil ze skupiny mají přednost. Po dalších 20 minutách čekání jsme se konečně dostali do výtahu, který nás vyvezl do mezipatra a pak jsme dalším výtahem dostali na vrchol, kde jsme se kochali majestátním pohledem na Paříž. Dolu jsme se vydali po schodech pěšky (je to možné ale až z mezipatra, z vrcholku vás na schody nepustí) aby jsme trochu nahlédli do tajů konstrukce věže.

Odpoledne nás opět nalezl César (nechápu jak to v tom velikém městě vždy dokázal, asi nám nasadil do batohu štěnici) a zbytek dne jsme strávili posedáváním v parcích a hospůdkách. Pátý den jsme navštívili Muzeum francouzské armády v Invalidovně , které nás ale moc nenadchlo, Imperial War Museum v Londýně je lepší, odpoledne nám už byl opět v patách César, kterého jsme se ale zbavili záminkou, že jdeme spát na hotel. Ve tři v noci jsme byli ale vzbuzeni telefonem z recepce. Na druhém konci drátu byl Ota (a s nim pochopitelně náš polský „kamarád“) a ptal se zda si u nás smějí nechat batohy. Tomáš jim tedy vynesl bágly nahoru do pokoje a pak jsme si bláhově mysleli že již bude klid. Ale ouha druhý den ráno tam byli zas s dotazem zda se u nás smějí vysprchovat... Poslední den jsme již rezignovali a potulovali se Paříží a utráceli poslední peníze, za zmínku snad ještě stoji podivná stavba Centre Pompidou a Pařížská radnice. Večer jsme se přesunuli, již metrem, k autobusu na náměstí Porte D´Orléans a kolem páté hodiny večerní odjeli linkou Paříž-Strasbourg-Praha české společnosti Concord zpět domů.


-LM-

 

You have no rights to post comments