Náhodný článek


Do Českého ráje, cesta příjemná je. V deset dopoledne vyrážíme tentokrát ze stanice metra Strašnická a čeká nás slabá hodinka jízdy do obce osady Srbsko za Mladou Boleslaví, kde je začátek dnešního

...

Facebook

FRANCIE

Svatební cesta do Provence

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 


Některé věci zažijete jen jednou za život. Pokud tedy máte to štěstí…Velkou lásku, velké vítězství, úspěch, potkáte skvělé lidi, prožijete neopakovatelné chvíle, které si budete chtít navždy zapamatovat. Tyto zážitky však mají jedno společné, je jich málo a nestávají se často. Velkých vítězství a úspěchů zatím za sebou moc nemám, lásky byly spíš nešťastné, spíš mě potkávají samé pohromy, ale jestli něco, tak mám aspoň velké štěstí na lidi. Ale bohužel, jak už to tak bývá, tito lidé byli v mém životě často jen na krátkou dobu…O to byly ale zážitky intenzivnější a ty vzpomínky mi nikdo nevezme.

 

Jedním takovým příkladem jsou mí francouzští přátelé z Provence. Gilles a Bouki Riderovi.

Pár, který vlastní obrovskou usedlost z 18. století nacházející se na kraji krásného údolí uprostřed sluncem zalité jihofrancouzské přírody. Velkou kamennou budovu a k ní několik přilehlých stavení zrekonstruovali na hotel a vytvořili tak malebné útočiště pro všechny cestovatele, kteří na den či déle hledají nocleh a pak zase pokračují v cestě. Ve Francii tomu říkají „le gite“ (nocležna). Tahle se jmenuje Le Gite de Chaloux. Poutníci tu dostanou skvělé jídlo, vše čerstvé, ze surovin od souseda farmáře nebo z vlastní zahrady. Musím říct, že takhle dobré a zdravé jídlo jsem snad nikdy nejedla. Například domácí kozí sýr s česnekovou příchutí zabalený v kaštanovém listu byl vážně pochoutka. Nebo všechny ty saláty a sýry (hlavně sýry!) a mnoho středomořských specialit, jako různé tapenády, paštiky, quiche, polévky, provensálské bylinky, ryby, zvěřina…Poprvé jsem tu například jedla chřest,  maso z divočáka nebo pyrenejskou pochoutku Fois gras (kachní játra) či Ratatouille. Coq au vin (kohout na víně) taky mohu jen doporučit. Moje nejoblíbenější jídlo ale byly Boukiiny „Pomme de terre gratinée“ (zapečené brambory se smetanou) a k tomu čerstvý salát ze zahrady ochucený dijonskou hořčicí. Jednoduché jídlo, ale z těch nejlepších surovin, takže prostě strašně dobré a zároveň lehké a rychle připravené. Skvělá taky byla polévka z kopřiv vyhřátých sluncem z vedlejší  stráně nebo Tarte Tatin (obrácený jablečný koláč) a ten byl teda vážně luxusní a přitom stačí jen jablka na těstě posypat cukrem a hodit do trouby.

No a k jídlu samozřejmě vynikající víno! Bílé, červené, rosé…jež lze koupit v nejlepší kvalitě za dobrou cenu na každém rohu. Víno jsme pili každý den a taky někdy pastis nebo šampaňské či koňak. Ale na Chaloux chutnalo dobře úplně všechno. I samotný chleba, třeba s máslem s mořskou solí nebo typická čerstvá baguette. Všechny recepty jsem si pečlivě zapisovala a zkoušela ty jídla vařit doma v Čechách, ale nikdy nechutnaly tak dobře, prostě takové ingredience všude neseženete. Během mého pobytu v Provence jsem vždycky zhubla, pročistila se mi pleť a vracela jsem se domů zdravější a spokojenější, prostě jako z pobytu v lázních.

Na Chaloux jsem byla několikrát jako výpomoc pro provoz hotelu, vždy skoro na dva měsíce na jaře. Takže akorát období, kdy se příroda probouzí, hraje všemi barvami, všechno kvete, voní a ožívá. Pohled z mého pokoje v podkroví byl opravdu jedinečný. Výhled na celé údolí, stráně plné barevných keřů a stromů, mnoho různých květin a na přilehlé louce dokonce rozkvetlé narcisty a tymián. Přímo pod mým oknem vysoký mandlovník a fíkovníky hned vedle. Jaro je také obdobím, kdy už pomalu začíná kvést levandule. Fialových levandulových polí je v Provence plno a o vůni levandule snad ani není třeba mluvit. Občas tu také prošel pasák ovcí s celým svým stádem. Což bylo vážně jak z románu. Vysoký nemluvný týpek s červeným baretem na hlavě, na krku píšťalku a u nohou dva psy. Zvonění zvonů, co měly ovce na krku, bylo slyšet již z dálky a jen umocňovalo celou skoro až kýčovitou atmosféru. Jednou večer se na louce na chvíli pásli dva bílí vraníci a to už bylo trochu moc i na mě. Zrovna jsme se totiž vrátili z báječného dne u moře v Marseille a teď ještě pohled na vlající bílé hřívy, cinkající ovce požírající narcisy, Gilles mi akorát podával obvyklý aperitiv a následná klasická tříchodová večeře zakončená sýry a k tomu litry vína. Navrch ještě Bouki dostala od Gilla dárek, prostě jen tak, a čerstvě natrhaná kytice na stole…Tolik krásy a harmonie v jednu chvíli, to bylo vážně už trochu moc na takovýho cynika z Prahy jako jsem já. Musela jsem se chvíli vzpamatovávat. Pro mé přátelé ale asi obvyklý den. Říkala jsem si, že to jsou šťastní lidé a že si ten život teda uměli pěkně zařídit. Napadlo mě mockrát, že bych jednou chtěla žít stejně, ale mít takové štěstí jako tihle dva, tedy že se vůbec potkali a spolu tu už přes třicet let spokojeně žijí a vítají lidi…tak to je opravdu výjimečný dar.

Samozřejmě, že o práci na Chaloux je velký zájem a není tak jednoduché se tam dostat. Sezóna je od dubna do září, během které se tam vždy vystřídá několik mladých lidí z Čech. Místní mají totiž k Čechám speciální vazby. Ve vedlejším městečku Simiane-la Rotonde totiž žil český malíř Otakar Kubín, rodák z Boskovic. A tím to vlastně začalo. Riderovým se líbily jeho obrazy a začali pátrat po jeho původu. To je přivedlo až na Moravu, kde potkali zase frankofilní Čechy a začala tak dlouholetá a skvěle fungující spolupráce. Nejlepší studenti francouzštiny z boskovického gymnázia tak za odměnu mohli jet pracovat do Francie a naplno zažít francouzský venkov. To je přeci skvělá škola a motivace. I když není to zase pro každého. Přeci jenom gite se nachází skoro v lese a ústraní, nejbližší městečko je 3 kilometry a chodí se spát se slepicema. Mně to ale skvěle vyhovovalo, práce byla v podstatě jen ráno a večer, takže většinu dne jsem měla pro sebe, na procházky přírodou nebo po přilehlých městečkách s trhy, na čtení, jo a taky jsem tu napsala skoro celou bakalářku! Ale hlavně jsem tu potkala báječné přátele. Skvěle jsem si rozuměla s mými šéfy: Gilles a Bouki jsou šarmantní a vtipná dvojice, takže to byla legrace, pochytila jsem leccos z francouzské kuchyně, zlepšila si francouzštinu a v neposlední řadě už taky vím jak provozovat takový podnik.

Zážitků odtud mám spousta, třeba jak mě v noci neskutečnými zvuky budil Mistrál, výlety k jezeru, jak jsme tři dny slavili Gillovy narozeniny a tak dále a tak dále…Riderovi už byli několikrát na návštěvě v Praze a doufám, že zase přijedou. No a hlavně doufám, že se zas někdy budu moct na Chaloux vrátit! Ideálně to tam projet na kole a nebo se tam zastavit třeba na svatební cestě:-) Tohle místo totiž sálá nejen sluncem, ale taky štěstím, klidem a harmonií.



http://www.gite-chaloux.com/