Cyklotrasy - Beroun - Točník - Nižbor - Chýně - Praha
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Cyklovýlety
- Vytvořeno 31. 10. 2014 11:10
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 2718
Trasa začíná tentokrát v Berouně, kde krátce po desáté hodině vystupujeme z vlaku. Přesouváme se na náměstí odkud vyjíždíme Plzeňskou bránou do Plzeňské ulice. Po této ulici, kopírující dálnici D5, budeme pokračovat až do Zdic. Tam už se ovšem bude jmenovat Husova. Projíždíme městem Králův Dvůr. V části Počaply se podél silnice nachází dělnická čtvrť z roku 1905. Skládá se ze 20 bytových domů a byla postavena pro německé hutníky zaměstnané v tehdy nově otevřené válcovně Králodvorských železáren.
Pak již sjíždíme do Zdic, míjíme místní barokní kostel Narození Panny Marie z roku 1747, a na konci obce odbočujeme vpravo směr Hředle. Z Hředel je nutno poměrně prudce vystoupat nejdřív po polní a pak po lesní červené turistické stezce, která vede až k hradu Točník. Cesta je po deštích značně rozmočená a tak se těžce prošlapáváme bahnem. Obdivuji Ivana, jak to může jet na trekovém kole s úzkými galuzkami, když se bořím i se širokými pneumatikami na svém horalovi.
K naší smůle je ale hrad zavřený, točí se zde serial Tři Mušketýři z produkce britské BBC. Chvíli tedy aspoň pozorujeme zde chované medvědí sourozence Agátu a Martina, jak dovádí ve svém bahnitém výběhu. Medvědi se narodili v roce 2013 a hráli v seriálu “Méďové na cestách”. Opravdu kousek od Točníku stojí zřícenina hradu Žebrák. Sjíždíme z kopce směrem k ní, trvá nám to na kolech cca 4 minuty.
Hrad Točník byl vystavěn v letech 1398-1401 králem Václavem IV.. Král zde často přebýval, nechal zde dokonce uložit část královského pokladu. Po smrti Václava IV. zdědil hrad jeho bratr Zikmund, který ho nechal zastavit. Připadl rodu Kolowratů, pak ho opět odkoupil český král Jiří z Poděbrad. Roku 1484 se oba hrady již nacházejí v rukou bohatého rodu Gutštejnů (Burjan z Gutštejna), nicméně jsou oba hrady zanedbávány. Po Burjanově smrti přechází hrady na jeho syna Kryštofa. Ten je ale roku 1509 odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a majetku a hrady se stěhují do správy Vladislava Jagellonského. Pak hrad opět různě střídal majitele, na začátku 17. století se stává státním vězením a až do roku 1865 je majetkem české komory. V roce 1865 ho kupuje průmyslník H. B. Strossberg, ale vzápětí ho roku 1875 prodává Colloredo-Mansfeldům. Od Josefa Colloredo-Mansfelda ho odkupuje roku 1923 Klub Československých turistů. Klub zde provádí řadu zabezpečovacích prací, bohužel bez památkového dozoru. Dost brutálním způsobem jsou vybetonovány podlahy obou paláců. Od roku 1953 až dodnes vlastní zámek stát.
Více na http://www.hrad-tocnik.cz
Hrad Žebrák byl založen v druhé polovině 13. století Oldřichem Zajícem z Valdeka. Za vlády Jana Lucemburského se stal majetkem českých králů. Po požáru hradu v roce 1395 však nechal Václav IV. postavit nedaleko hrad Točník. Význam Žebráku pak upadal a v roce 1552 byl již uváděn jako pustý. Více o zajímavé historii hradu Žebrák v připravovaném samostatném článku, který vyjde během listopadu 2014.
Po návštěvě zříceniny hradu Žebrák, která se překvapivě nachází ve vsi Točník, vyjíždíme na další cestu, která již vede směr Praha. Již přicházejí první kopečky Křivoklátské vrchoviny. První, táhlé, asi tříkilometrové stoupání, se nachází za vsí Březová, další následuje po zatáčce doprava, když míjíme Kublov. Přijíždíme na rozcestí Zelený kříž, kde se dáváme doleva směr Hudlice. Vzhledem k již zmíněnému podmáčenému terénu nejedeme po lesních cyklostezkách, ale bereme vše po silnici.
V Hudlicích se nachází pseudorománský kostel svatého Tomáše. Ten stojí na místě starého roubeného kostela. Nynější svatostánek byl dostavěn v roce 1875. Při kladení základního kamene, čtyřhranného balvanu z lomu v Lísku, mohlo dojít k vážné nehodě. Při slavnostním poklepu na základní kámen se nahrnulo mnoho lidí na dřevěné lešení přikrývající základy. Lešení tíhu neuneslo a zřítilo se i s lidmi do hlubokých základů. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Při slavnosti zpívali členové spolku „Jungmann“ a hrála hornická kapela z Nového Jáchymova. Další zajímavostí je, že při stavbě tohoto kostela byl starý kostelík obezděn a po dokončení stavby zbourán.
Z Hudlic cesta prudce klesá do Otročiněvsi, aby za vsí začala stejně prudce stoupat. Pak dojíždíme na křižovatku ve tvaru T, kde odbočujeme doprava do Nižboru.
Zde se na ostrohu nad městem nachází poměrně rozsáhlý zámek. Byl vybudován Přemyslem Otakarem II. ve druhé polovině 13. století. Tehdy se ovšem nazýval hrad Miesenburg (hrad nad Mží). Hrad sloužil jako lovecké sídlo českých panovníků. V roce 1425 byl dobyt husity a pak pustnul. Obnoven byl v letech 1720-1724, kdy byl přestavěn Janem Josefem z Valdštejna na barokní zámek. V roce 1731 zdědila zámek jeho dcera Anna provdaná za majitele hradu Křivoklát Josefa Viléma z Fürstenberka. V majetku rodu Fürstenberků byl až do roku 1929, kdy se v rámci pozemkové reformy stal majetkem Československého státu. Za komunistů zámek značně zpustl. Od počátku devadesátých let minulého století je rekonstruován, nyní v něm sídlí Muzeum keltské kultury.
Od zámku následuje prudký sjezd serpentinami k řece Berounce. Přejíždíme most a zastavujeme na oběd v restauraci Keltovna. V půl druhé odpoledne mají ještě slušný výběr hotovek. Volím jídlo nazvané Flamendr s karlovarským knedlíkem. Je to jakýsi řídký pálivý guláš s kousky papriky, porce je slušná, ale cena dost vysoká. Za flamendra s pitím jsem platil 160 Kč.
Z Nižboru pokračujeme po celkem rušné silnici 116 do Hýskova, kde vjíždíme přes koleje do vsi. Budeme zase stoupat. Za Hýskovem musíme opět vystoupat to, co jsme sjeli do Nižboru k Berounce. Kopec má asi 4 kilometry a je nutno vyšlapat asi 200 výškových metrů. Přijíždíme do Chyňavy. Zde stojí na návsi u rybníka kostel svatého Prokopa. První zmínka o této stavbě je z roku 1396. Nynější podobu získal kostel až na počátku 20. století po důkladné přestavbě za faráře J. Duštíry. Oltáře jsou mramorové z roku 1876, obrazy od malíře Josefa Hellicha. Nejvýznamnější pamětihodností kostela je zvon, ulitý roku 1518 mistrem Bartolomějem. Váží 350 kg.
Z Chyňavy sjíždíme do vesnice Podkozí a za ní nás čeká už poslední významné stoupání serpentinami do Svárova. Odtud je to již víceméně po rovince přes Ptice a Úhonice do Chýně, kde si dáváme pauzu na zahrádce zdejšího pivovaru. I přesto, že je 19. října, je okolo čtvrté odpoledne ještě teplo a zahrádka je zaplněna hosty, především cyklisty. Dáváme si dva místní Dvorní ležáky v ceně 23 Kč za kus. Z Chýně je to již do Prahy pár kilometrů. Za Sobínem podjíždíme pražský okruh a ve starých Řepích se napojujeme na cyklostezku vedoucí kolem obory Hvězda a skrz Veleslavín do Dejvic. Malá perlička na závěr výletu. Pokud na Petřinách zabloudíte a sjedete ze stezky, což není nijak těžké, jelikož je na zdejším sídlišti špatně značena, můžete, stejně jako my, spatřit anténami obsypané velvyslanectví Korejské lidově demokratické republiky, nacházející se v ulici Na Větru. 