Dobytí Řípu
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Cyklovýlety
- Vytvořeno 3. 7. 2014 11:01
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 2183
V dnešním reportu dobudeme na kole horu Říp, navštívíme hasičskou slavnost a nakonec se utopíme v bahně. Odjíždíme již pomalu tradičně z Masarykova nádraží v 09:40. Jízdenky máme koupené do Roudnice nad Labem, City Elefant jede až do Ústí nad Labem. Poněkud nepříjemné je, že je veden jako osobní vlak. Staví skutečně všude (23 mezistanic)a tak se do Roudnice doplíží až po hodině a půl. Jedeme se ještě podívat na kostel narození Panny Marie a pak již do kopce, přes Karlovo náměstí, vyrážíme směrem k nejznámější české hoře.
Kostel narození pany Marie - Roudnice nad Labem
Původně gotický chrám byl postaven v polovině 14.století na příkaz pražského biskupa Jan IV. z Dražic. V roce 1676 vyhořel, pak 49 let chátral. V roce 1725 byla zahájena jeho přestavba do barokní podoby, kterou má dodnes. Nachází se nedaleko Labe na rohu Komenského a Havlíčkovy ulice. Více informací zde.
Z města vyjíždíme po modré stezce, komplikuje nám to několik jednosměrek (celé náměstí je jedna jednosměrka), tak to musíme hulvátsky projet po chodníku. Modrá stezka vede přes obec Vesce, kde se nás na cestu ptá skupinka aktivních důchodkyň na výletě. Chtějí do Krabčic nebo kamkoliv do hospody. Posíláme je do Roudnice, mají to blíž a hospod je tam spousta. Za Vescemi cesta poměrně prudce stoupá lesem přes vrstevnice, navíc je po dešti a její jílový povrch klouže. Nesmíte zastavit, jinak se už nerozjedete. V obci Rovné zatáčíme do lípové aleje vedoucí k úpatí Řípu. Za námi jede otec se dvěma syny, které jsme viděli už ve vlaku. Má starší kolo a na nohách sandále. To ještě netuším, že se mnou bude soupeřit, kdo vyjede na Říp rychleji. Vyjíždím pomalu nahoru po rozbité betonové cestě. Stoupák je to vražedný. Asi po čtvrthodině a dvou zastaveních přijíždím k vyhlídce v půli hory. Minutu po mně přijíždí otec v sandálech a hecuje své syny, kteří se derou do kopce za ním. Všichni si dáváme na vyhlídce několika minutovou pauzu. Pak přijíždí i Ivan. Pokračuji ve zdolávání hory, je to stále stejně prudké, ale síly už pomalu dochází. Otce v sandálech si udržuji v bezpečné vzdálenosti za sebou. Ještě jednou zastavuji, ale pak mám problém se rozjet vzhledem k prudkosti kopce. Řeším to tak že traverzuji po cestě ze strany na stranu. Stoupá se pak o něco lépe. Nahoře jsem asi za 30 minut, asi tři minuty po mně se vyhoupne na kopec i otec v sandálech se syny. Fotím románskou rotundu svatého Jiří, pak přijíždí Ivan a jdeme se občerstvit do bufetu.
Románská rotunda svatého Jiří byla postavena ve 12. století. Současná podoba rotundy je výsledkem přestavby, která proběhla v druhé polovině 19.století. Naposledy byla rekonstruována v 70. letech 20.století. Rotunda se stala oblíbeným poutním místem, u politiků zejména v předvolebním období. Velmi si ji oblíbil zejména panovník Jirka Paroubek I. Více informací zde.
Otec v sandálech se syny již sedí na lavičce před bufetem také. Uznale si pokyneme, ptá se nás, jestli budeme pokračovat po červené trase zpátky do Prahy. Vzhledem k deštivému počasí mu to nedoporučuji. Skoro celá trasa vede po polních cestách. Nedá si říct, a po chvíli se syny vyjíždí po červené trase směr Praha.
My sjíždíme zpět do Rovného a pak po silnicích 624 a 621 přes Ctiněves a Černouček do Ledčic. Zde podjíždíme dálnici D8 a po skoro nepoužívané silnici 623 dojíždíme kolem travnatého letiště Sazená do stejnojmenné obce. Tam nás zastihne celkem nepříjemný liják, musíme se schovat po okraj střechy jakési stodoly. Ze Sazené jedeme do Uh, Ivan se chce podívat na ropné zásobníky Mero. Psal jsem o nich už před pár lety zde. Z Uh jedeme přímo silnicí 616 do Velvar, kde si chceme dát oběd. Hledáme restauraci, všechny jsou jako obvykle zavřené nebo nevaří. Přijíždíme do centra, na Náměstí krále Vladislava se koná sjezd hasičů. Přesněji – oslavy 150 let dobrovolného hasičstva v Čechách a na Moravě.
Jsou tu snad všechny druhy u nás používané hasící techniky, od rolby po traktor. Procházíme se mezi vystavovanými vozidly a náhle nečekaně přijíždí zlatý hřeb setkání, speciál značky Rosenbauer hasičů z letiště Praha. Budí velké pozdvižení, mimo letiště se jen tak nevidí. My jdeme na jídlo, dávám si v jednom z občerstvovacích stanů výborný zabijačkový guláš za 50 korun. Pak ještě sledujeme šou hasičů na žebříku následovanou představením policejní zásahovky. Zakuklenci dávají čočku místním dobrovolníkům, ztělesňujícím blíže nespecifikované zločince. Jelikož hasičské odpoledne pomalu končí, dáváme si na cestu ještě langoše na půl a vyjíždíme. Cesta vede přes obce Neuměřice, Kamenný most a Slatina do Zákolan. Vše po silnicích třetí třídy, o víkendu jen málo frekventovaných, projelo pouze pár aut. V Zákolanech trochu bloudíme, chceme jet k románské rotundě Budeč. Na rozcestí uprostřed Zákolan, před pomníkem Antonína Zápotockého, je nutno zatočit doprava po červené trase nebo cyklostezce 0077. My ovšem odbočku přejíždíme a na Budeč se musíme vyšplhat z opačné strany, z rozcestí Kováry – U viaduktu.
Na Budči nás zastihne bouřka, schováváme se pod převislou střechu chatky turistických informací, které jsou po čtvrté odpolední již zavřené. Následuje ohlušující rána, do rotundy nejspíše uhodil blesk. Jelikož jsme zde v bouřce a úplně sami, působí to až magicky tajemně.
Románská rotunda Petra a Pavla v Budči z 10.století je nejstarší v jádru stojící budovou v České Republice. Byla částečně přestavěna v 17století. Okolo rotundy se nachází hřbitov a zbytky slovanského hradiště. Prošla rekonstrukcí na konci 20.století. Více informací zde.
Po bouřce sjíždíme zpět k viaduktu a okolo Okoře přes Malé Číčovice míříme zpět do Prahy. Za malými Číčovicemi dostávám nápad, kterého budeme po chvilce litovat. Zkrátit si trasu po polní cestě cyklostezky 0078. Na stezce je bahna jako v amazonském pralese. Mně se daří na horském kole jet alespoň krokem. Ivan na trekovém kole s úzkými pneumatikami nemá šanci projet. Silou vůle se prohrabávám bahnem, vítězoslavně vyjíždím na asfalt silnice vedoucí do Tuchoměřic a pak si zhruba deset minut čistím kolo klacíkem. Po deseti minutách přitlačí kolo Ivan. Je celý od bahna, jeho bicykl je tak zabahněný, že se mu skoro netočí kola. Naštvaně na mě huláká, co jsem to vymyslel za zkratku a ať mu navalím ten můj čistící klacík. Třikrát se mu omlouvám, že jsem podcenil podmáčenost terénu, pak se jeho naštvanost rozpouští. Pokračujeme k poslední rotundě dnešního výletu, která se nachází v pražské části Přední Kopanina.
Rotunda svaté Máří Magdaleny ze 12.století je z mého pohledu je ze všech tří rotund nejhezčí. Prošla rekonstrukcí v roce 2000. Její současná podoba je výsledkem novověkých úprav. V roce 1779 byla těžce poškozena a obnovena až v druhé polovině 19.století. Poslední rekonstrukcí prošla v roce 2000. Více informací je zde.
Pak nás již čeká jen jednoduchý sjezd do Nebušic, průjezd Šáreckým údolím a jsem zpátky doma v Dejvicích.
Mapa výletu na www.sportstracker.com