Facebook

Články

Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Letošní výlet do Rakouska byl ve znamení deště a to skoro trvalého. Tudíž jsme si museli, místo zdolávání vrcholů, najít i jinou zábavu. V deštivém dopoledni jsme vyrazili do sídla nacistických pohlavárů – Obersalzbergu v Německu. Od místa našeho ubytování v rakouském Unterachu to byla asi hodina autem. Za 3 EURa jsme zaparkovali a šli na autobus, který za 16 EUR vozí turisty k Hitlerově horské chatě – Kehlsteinhausu neboli Orlímu hnízdu.

Chata se nachází na vrcholu hory Kehlstein (1834 metrů nad mořem) a je z ní krásný výhled do celého kraje. Toho jsme si bohužel moc neužili, jelikož byla hora ten den zahalená v mracích. Občas se mraky na okamžik rozestoupily, tak jsme mohli ulovit alespoň pár záběrů horských údolí. Normálně je odsud vidět i jezero Königssee. Po opuštění autubusu jsme v pokladně nahlásili čas odjezdu, dostali razítko na jízdenky a tunelem vešli do nitra hnízda. Na konci tunelu se nachází výtah, který nás dopravil do chaty.

Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo

Orlí hnízdo nechal postavit Hitlerův nohsled Martin Bormann v roce 1937 k vůdcovým 50. narozeninám. Avšak Hitler zde byl asi pouze desetkrát, bál se totiž uvíznutí ve výtahu.

Proud turistů se z výtahu nahrnul dovnitř, my jsme se šli radši projít po hoře Kehlstein. Jak jsem již zmínil výše, kvůli mlze nebylo ale nic vidět a tak jsme to po patnácti minutách vzdali a nahrnuli se do chaty také. Dnes je z ní hospoda, kupodivu ani ne moc předražená, hlavní jídlo se dá pořídit okolo 10 EUR. Zůstal zde původní jen krb a obložení zdí. Zpátky k autobusu jsme sešli pěšky. Ne že bychom se jako Adolf obávali uvíznutí ve výtahu, ale proto, že jsme měli do nahlášeného odjezdu autobusu ještě více než 30 minut času. Takže kdybyste váhali po příjezdu na Orlí hnízdo za jak dlouho nahlásit odjezd, doporučuji tak za hodinu. My jsme si ho dali za hodinu a půl. Pokud zde hodláte poobědvat, tak si přidejte ještě další hodinu.

Sjeli jsme zpět dolů do Obersalzbergu a za 3 další EURa vstupného navštívili ještě místní museum. Je zde expozice o historii nacistického areálu v Obersalzbergu a především o nacistickém režimu vůbec. Část se nachází v původním, nacisty vybudovaném, bunkru. Pod vesnicí se nacházel velký podzemní komplex, ze kterého vedly tunely do jednotlivých chat. Jeden, vybavený lanovkou, i do samotného Orlího hnízda. Museum je velmi dobře vybaveno různojazyčnými překlady částí textů týkajících se konkrétních částí expozice. K dispozici je i český překlad.

Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo

Po opuštění muzea se umoudřilo počasí a vysvitlo slunce. Využili jsme tedy světlého okamžiku ke kratší procházce po okolí. Vydali jsme se okolo moderního hotelu InterContinental Berchtesgaden (otevřeného v roce 2005 – na místě původně stálo sídlo Hermanna Goeringa), stylového penzionu Garni Melanie u Turka (původně velitelství jednotek SS v Obersalzbergu), k poslednímu zbytku Berghofu – Hitlerova hlavního Obersalzbergského sídla. Z toho zbyla jen jižní opěrná zeď. Celý Obersalzberg byl totiž 25. 4. 1945 bombardován americkým letectvem a většina budov zničena. Z Berghofu zbyla jen ruina, která byla nakonec v padesátých letech vyhozena do vzduchu americkou armádou. Ta využívala celou oblast Obersalzbergu po druhé světové válce jako rekreační středisko. Civilistům tam byl vstup zakázán. K předání Obersalzbergu pod německou civilní správu došlo až v roce 1996. Že si to zde Američané udělali příjemné, svědčí dvě dobové fotografie níže, nápojový lístek je z roku 1974.


Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo
Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo

Obersalzberg – místo které si Adolf Hitler zvolil za domov

Adolf Hitler navštívil Obersalzberg poprvé v květnu 1923, aby se zde setkal se spisovatelem Dietrichem Eckhartem. Kvůli utajení vystupoval jako “pan Wolf”, stejně jako v letech 1919 a 1920, kdy byl agentem Reichswehru. Hitler stál v té době v čele Nacionálněsocialistické německé dělnické strany Nationalsozialstische Deutsche Arbeiterpartei – NSDAP). Podle stranické legendy byl během této několikatýdenní návštěvy naplánován pokus o puč, uskutečněný v listopadu 1923. Dne 1. 7. 1923 téhož roku Hitler promluvil před novou místní skupinou NSDAP v Berchtesgadenu. Po nepovedeném puči, zákazu NSDAP a odpykání trestu ve vězení se Hitler v červenci a srpnu 1925 znovu vrátil na Obersalzberg. Na chatě zvané Kampfhausl pak nadiktoval druhý díl svého díla Mein Kampf. Ústraní Obersalzbergu Hitler později využíval i ke schůzkám s nejužším vedením NSDAP v říjnu 1926. V červnu 1932 v Berchtesgadenu opětovně promluvil k veřejnosti. 15. října 1928 si pronajal dům Wachenfeld, který roku 1933 zakoupil a následně nechal přejmenovat na Berghof. Přestavba, podle Hitlerových návrhů, trvala 3 roky. Bývalé místoprázdninových pobytů Obersalzberg se proměnilo ve druhé mocenské centrum říše a tzv. vůdcovu uzavřenou oblast. Výstavbu Obersalzbergu řídil Martin Bormann, šéf štábu Rudolfa Hesse a správce Hitlerova majetku v jedné osobě. Dosavadní obyvatelé museli své domy prodat NSDAP. Majitele domů, kteří se zdráhali tak učinit, Bormann k prodeji donutil. Po Hitlerově jmenování kancléřem 30. ledna 1933 se z Obersalzbergu stala lidová atrakce přitahující zvědavce a Hitlerovi stoupence. Mnozí tzv. soukmenovci věřily, že se jim tu podaří proniknout do vůdcovi blízkosti. Lidé čekali hodiny až se vůdce objeví za plotem, Zpočátku se tyto spontánní “poutě” trpěly, avšak zakrátko byly povoleny už jen organizované projevy nadšení. Stále více přicházeli na Obersalzberg také prominentní hosté ze zahraničí. V průběhu války Obersalzberg tvořil mírovou kulisu pro Hitlerova jednání se zástupci spojeneckých a spřátelených států. 25. dubna 1945 na Obersalzberg zaútočily svazy britských bombardérů a zničily většinu domů. Nepodařilo se jim zasáhnout pouze Orlí hnízdo - Kehlsteinhaus.

Bunkr na Obersalzbergu

Komplex bunkrů na Obersalzbergu vznikal v letech 1943 až 1945. Bunkry nikdy nebyly částí tzv. alpské pevnosti, která se stala legendou posledních válečných měsíců. Z vojenského pohledu byly bunkry spíš pastí na myši než obranným zařízením. V centrální oblasti kolem Hitlerova Berghofu vznikl ve vnitřku hory soběstačný multifunkční complex – vůdcův hlavní podzemní stan. V případě zničení nadzemních budov či dočasného pádu Oberslazbergu do rukou nepřítele se počítalo s možností řídit odsud říši a válku. Jednoduchými stavbami, které měly krátkodobě chránit před nálety, byly na okraji stojící dílčí části Antenberg (tábor pro dělníky) a Hintereck (osada pro personal). Centrální komplex se skládal z následujících částí, připojených vždy k nadzemním budovám: bunkr pro Bergohof, bunkr pro Vordereck, bunkr pro Bormanna, bunkr pro Goringa, štola pro SS, bunkr pro Platterhof a pro hosty. Jednotlivé systémy byly vzájemně propojené dlouhými chodbami a schodišti, takže téměř všechny důležité budovy byly přístupné z podzemí. Pouze bunkr pro Goringa zůstal kvůli osobním  neshodám mezi ním a Bormannem od tohoto systému oddělen.

Svým obytným, pracovním, kancelářským, skladovacím a technickým zázemím zajišťovaly bunkry všechny důležité funkce nadzemních budov. Byty v bunkrech měly poskytovat přibližně srovnatelný komfort. Ve skladovacích prostorách bylo ještě krátce před koncem války uloženo velké množství potravin a věcí denní potřeby.

Hitlerovo osobní telefonické zařízení ve sklepě Berghofu bylo zavedeno i do bunkru pro Berghof. Hlavní telefonní ústředna (tzv. turecká centrála) byla umístěna v domě U Turka (dnes penzion Garni Melanie). Disponovala více než tisícem lokálních přípojek a měla multifunkční obdobu ve velitelské stole. Byly zde umístěny, kromě jiného, centrální telegraf, krátkovlnná radiostanice a tzv. vůdcova centrála o hlášení letu s řídícím stanovištěm pro protiletadlová děla a zařízení pro vytváření umělé mlhy.

Od května 1937 platila v německé říši pro veškeré novostavby zákonem předepsaná vestavba protileteckých krytů. Hitler na Berghofu o tom však po dlouhou dobu nechtěl nic slyšet a tak se v celém prostoru Obersalzbergu do roku 1943 nerealizovaly žádné vestavby nad rámec běžné protipožární ochrany. Až dramatické zhoršení vojenské situace a několik těžkých leteckých útoků na Mnichov, vzdálený pouhých 25 minut letu, přiměly Hitlera, aby na začátku roku 1943 odsouhlasil dlouho plánovanou stavbu ochranných protileteckých bunkrů.

Na podzim 1943 začaly jednotky SS take se zřizováním system protileteckých a zamlžovacích baterií. Velitelské stanoviště bylo zřízeno zpočátku v jednom dome v Antenbergu, v roce 1944 pak bylo přemístěno do velitelské štoly a spojenu s tzv. vůdcovou centrálou hlášení pohybů letadel. Ta disponovala tehdy nejmodernější technikou k vyhodnocení pohybu ve vzdušném prostoru. Centrála měla nejen monitorovat vzdušný prostor v okolí Berchtesgadenu, ale ve spojení s jinými stanovišti systému vzdušné výstrahy, monitorovat vzdušný prostor na celém území pod německou nadvládou včetně Ruska.

Pár dní před koncem války, 25. dubna 1945 napadly Obersalzberg britské vzdušné svazy s více než 300 bombardéry typu Lancaster. V době útoku se v Obersalzbergu nacházelo okolo 3000 lidí, z nacionálněsocialistické elity pouze Goring s manželkou a dcerou a rovněž Gerda Bormannová s dětmi. Kvůli rozsáhlému výpadku systému protivzdušné obrany na jihu Německa se první bombardovací letka nesetkala s téměř žádným odporem. Pak již zareagovala protivzdušná obrana a začala na bombardovací svaz pálit. I když byl zničen téměř celý Obersalzberg, zahynulo při útoku pouze 6 lidí. Bunkry útok přestály bez úhony.

Více než 100 metrů pod úrovní berghofského bunkru se nacházejí dvě velké šachtové chodby, které ústí naslepo do skály. Jedna z nich, zvaná Obertalstollen, dlouhá 400 metrů začíná východně od Eckerbichlu. Druhá štola je ve tvaru podkovy, měří 1100 metrů a je pojmenovaná Guthofstollen. Jedná se o pracovní štoly druhého systému bunkrů, který měl být vystavěn až po vyhrané válce. V budoucích válkách měl chránit hlavní vůdcův stan před všemi myslitelnými, tedy i nukleárními zbraněmi. Měly se zde rovněž uchovávat nejdůležitější dokumenty Třetí říše. Nad bunkrem měla být skála o síle 100-160 metrů. Pracovní štoly by své finální podobě měřily na šířku 5 metrů. Tak, aby dokázaly pojmout dvě míjející se vozidla. Vjezd do štoly měl být zajištěn 400 tunovými ocelovými vraty. Vedle podzemního archivu se počítalo také s obytnými místnostmi, sklady pro uložení potravin, zbraní a munice. Plánovala se i výstavba velké garáže pro 100 vozidel. Garáž byla s povrchem propojena silnicí, stoupající serpentinami uvnitř hory. Komplex bunkrů ukrytý v hlubinách měl být přímo propojen s berghofským bunkrem, v roce 1944 už probíhala výstavba šachty pro výtah. Šachta měla překlenovat výškový rozdíl 103 metrů. Po dokončení komplexu by Hitler mohl se svojí kolonou vozů vjet dovnitř hory a výtahem se dopravit do berghofského bunkru, případně stejnou cestou opustit Obersalzberg ve směru Berchtesgaden nebo Oberau.

You have no rights to post comments