Facebook

Články

Kola 2011 - Jižní Čechy

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

2.7. 2011 jsme již tradičně vyrazili na několika denní výlet na kolech. Cílem se opět staly jižní Čechy, tentokrát oblast Třeboňska a okolo Vodňan. V ranních hodinách jsme tedy opustili Prahu, naloženi i s koly v útrobách rychlíku R637, směr České Budějovice. Tam jsme zhruba po dvou a půl hodinách přijeli. Následovalo podrobné vyhledání trasy na cyklomapě a kolona pěti kol se vydala směrem k Třeboni. Hladce jsme se vymotali z centra Budějic,ale již po ujetí cca 10 kilometrů, jsme byli nuceni se ukrýt před prudkou přeháňkou v Dobré Vodě u Českých Budějovic u místního malebného kostelíku.

 


Pak už jsme hrdinně pokračovali ve směru Vlkovice, Libín, Domanín až do Třeboně. Za příšerného větru jsme projeli na hrázi rybníku Svět a po chvilce jsme byli v centru. Následoval lehčí oběd v místní pivovarnické restauraci www.pivnice-trebon.cz (bacha na vykutálenou servírku, která vám bude chtít naúčtovat za polévku s pivem 300,- Kč, když pak nahodíte podrážděný obličej, že je to moc, začne se na plné kolo smát, že prý to byl vtip). Jelikož bylo velmi hezky, sportovnější část výpravy neodolala výstupu na věž na náměstí (vstup 30,-Kč). Po letmé prohlídce exteriéru místního zámku jsme se vydali do místa prvního nocování, kempu U Skalníků poblíž Stráže nad Nežárkou.

To byl krok vedle, kemp byl jednoduše děsný. Bufet s předraženým jídlem a příšerné rozpadající se chatičky. Uvnitř chatiček puch jak od ropuch a plno pavučin. Vypadalo to, že v chatkách spal někdo naposledy před 20ti lety. V noci se ještě spustila bouřka, takže iluze hrůzy byla dokonalá. Moc dobře jsme se nevyspali, ale druhý den nás měla čekat velmi osvěžující jízda.

Po zhruba hodině po opuštění kempu, se nebe vylilo z mraků a i přes to, že jsme cestu do cílové obce jménem Velešín přeplánovali na nejkratší možnou, stejně nás čekalo zhruba 60 km ve stálém dešti. Přejížděli jsme po trase Stráž nad Nežárkou, Stříbřec, Majdalena, Cep, Mladošovice, Borovany. Mokří jak myši, oblečení a boty nacucané vodou jak houby. Někteří to nesli lépe, někteří hůře, ale reptali všichni. Navíc za Borovany začínali už slušné kopce šumavského podhůří, takže jsme si jako netrénovaní cyklisté, jak se populárně říká "šáhli až na dno".

Kolem sedmé večer jsme konečně dorazili do Velešína, a po menší anabázi s hledáním rezervovaného penzionu s honosným názvem Hotel Party www.hotel-party.cz, jsme ho nalezli. Ten se nacházel zrovna v rekonstrukci, což se nám při rezervaci nikdo neuráčil říct, ale naštěstí pro nás měli připraveny dva celkem normálně vypadající pokoje s teplou vodou a ručníky. Jelikož jim nefungovala kuchyně, přinesla nám ráno recepční/kuchařka/uklizečka v jedné osobě snídani na tácech na pokoje. Kafe jsme si museli uvařit sami v konvici.

Třetí den výletu zajistil David prohlídku přehrady Římov, takže jsme se podívali do zajímavých útrob vodního díla. Avšak turbíny vodní elektrárny byly, jak jinak, než v rekonstrukci. Následoval přejezd po trati Boršov nad Vltavou, Lipí, Kvítkovice, Čakov. Zde došlo ke zlomu, jelikož pro defekt na kole odpadl Franc a odjel ještě téhož dne z Českých Budějovic vlakem domů.

Zbytek výpravy pokračoval dál, projeli jsme Záboří, Radošovice, ale nikde jsme nenalezli jedinou otevřenou hospodu, kde bychom se najedli. Stravování tedy probíhalo formou miňonek na příděl. Štěstí se na nás usmálo až v Němčicích, kde měli vynikající domácí klobásy s křenem. Pak následoval úmorný pozvolný stoupák s příšerným protivětrem do Malovic a pak již samospádem přes Újezd do Vodňan.

Zde nás čekal penzion se starými časy zavánějícím jménem – Družba. Křivdili jsme mu ovšem zbytečně. Jednalo se o jednoznačně nejlepší ubytování, příjemné moderní pokoje, v restauraci dobré jídlo a příjemná obsluha v podobě hovorného, ale nevtíravého číšníka http://druzba-penzion.hotel.cz


Vyspali jsme se do růžova a ráno pozvolna vyrazili na již kratší etapu z Vodňan do Strakonic. Cestu jsme si zpestřili návštěvou obory zubrů. Když jsme k oboře přijížděli, již z dálky byl slyšet zvuk sekačky na trávu, takže jsem hned skepticky vykřikoval, že na žádného zubra při tomhle kravále široko daleko nenarazíme. Jaké bylo naše překvapení, když se za ohradou, navzdory kvílení sekačky, začalo pomalu shromažďovat stádo zubrů. Když chlapík, obsluhující sekačku, viděl naše udivené obličeje, vypnul stroj a prohlásil „no jo, to voni vždycky když slyšej sekačku, tak se začnou slejzat protože věděj, že bude krmení“.

Po zubrech jsme pozvolna dojeli známou trasou přes Sudoměř do Strakonic. Zde jsme bydleli u Ivana, takže již žádné hodnocení penzionů a hurá na zahrádku Na Zavadilce, kde je výborný výběr pivních chuťovek k jídlu, utopence, topinky langoše, nakládané sýry atd. atd. a výborný Otavský zlatý mok. Večer jsme zapili úspěšné zakončení výpravy. Poslední den nás již čekal jen 25 km skok na vlak do Písku, sice se po večerním veselí šlapalo trochu hůře, ale bez větších potíží jsme v poledne dorazili na pískovské nádraží. Tachometry ukazovali celkový nájezd během 5 dní 260 km.

Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy
Kola 2011 - Jižní Čechy

 

You have no rights to post comments