Facebook

Články

Pochod Praha - Prčice 2017

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Po dvou letech jsme se opět vypravili na pochod Praha-Prčice. Na ultimátní trasu 70 kilometrů z Hájů si netroufáme, volíme tedy trasu z Pikovic měřící jen 50 kilometrů. Odjíždíme vlakem z Hlavního nádraží již okolo šesté ranní. Je to motorák, takže se pojede dlouho, zhruba hodinu. Vlak je po střechu nacpaný, o pochod je v posledních letech velký zájem.

 

V Pikovicích dostáváme u stolečku pořadatelů z KČT mapu a platíme vstupní poplatek 40 korun. Vycházíme mezi prvními, za stolečkem se táhne ještě dlouhá fronta. Cesta z Pikovic stoupá vzhůru zahrádkářskou kolonií. Pak cesta pokračuje přes meze a pole a postupně nás dochází a předbíhají další chodci. Letos jsme se totiž dohodli, že to ze začátku nebudeme hnát, půjdeme piánko a jak budeme na posledních několik kilometrů pochodu odpočati, ve finiši nemilosrdně udeříme a dojdeme do Prčič rychlostí rovnající se pomalejšímu běhu.

Prčice jsou ale ještě daleko a tak nás stále všichni předbíhají. Včetně skupinky, kterou s chroptěním táhne na vodítku jakýsi Jack Russel teriér. Další skupinku, kterou jsme si vyhlédli k poměření chodeckých sil vedou kluk s šusťákovými návleky na nohou, přezdíváme mu Brod – Man a jeho kamarád s podivným střihem, takže to vypadá, že nosí tupé, přezdíváme mu tedy Tupák. Posledním soupeřem jsou tři Otesánci, kteří ale asi slušně trénují, soudě podle vypracovaných lýtek.

U prvního kontrolního bodu, tzv. punktu nacházející ho se v Jablonné, jsme něco po desáté hodině. V blízké hospodě se to hemží chodci, odpočíváme tedy na lavičce před zámkem. O kus dál trasa pochodu vede skrz potok, Brod-Man tady bude ve svém živlu. O pár metrů se ale nachází lávka, a tak překročíme suchou nohou i my. Pak se cesta tak nějak vleče, bez zajímavějších příhod. Před Osečanami nás předchází skupinka tažená Jack-Russelem. Vypadá to, že mu dochází síly. Už nechroptí, jen zuřivě plete nohama. Tipujeme, že na další úsek ho bude muset slečna sbalit do batohu.

Přicházíme k druhému punktu v Osečanech. Je okolo druhé odpoledne a razítko do mapy dostáváme na zahrádce před hospodou. Rozhodneme se nepodcenit odpočinek a sedíme půl hodiny v hospodě. Děda, který razítkoval mapu nám totiž sdělil, že hospoda otevřela tak brzy speciálně kvůli pochodu. Je tedy nutno tento chválihodný skutek oslavit jedním pivem.

Z Osečan nás čeká kratší etapa, která měří jen 8 kilometrů. Další punkt je totiž v nedaleké Kosově hoře, kde se naše trasa spojuje s nejdelší trasou z Hájů a pak i kratší z Týnce nad Sázavou a všemožnými cyklopochody.

V Kosově Hoře dostáváme další razítko a opět nabíráme síly na závěrečný finiš v hospodě. Alena si dokonce na závěrečný masakr chodců mění tenisky, které si nechává přivézt od bratra autem přímo do hospody.

Pivo dopito, vyrážíme na závěrečný sprint. Je taky na čase, protože se před nás těsně za Kosovou Horou dostává chlap v kristuskách. Nasazujeme ostré tempo a začínáme pomalu drtit sil pozbývající soupeře. Zatím ale nemáme stále razítko z tajného punktu a tak doufáme, že toto kontrolní stanoviště je stále na „tajném“ místě před hasičárnou v Mezné.

K našemu zděšení tam ale není. Pokračujeme tedy dále, ale obavy vzrůstají. Kde jsme ho mohli minout? Ušli jsme 50 kilometrů a nedostaneme nakonec v Prčicích pamětní botičku? Od zoufalého nápadu si razítko neuměle do mapy nakreslit propiskou nás nakonec uchraňuje náhle se objevující tajný punkt za Meznou v zatáčce. Padá nám kámen ze srdce a jdeme opět ostře finišovat. A kupodivu se to i daří. Na hlavu poražení chodci na nás s obdivem i nenávistí zároveň hledí, kolik máme ještě na konci sil (nevědí, že jsme 40 kilometrů lemplovali). Nikoho ze zpočátku vyhlédnutých soupeřů se nám ale nedaří dohonit. Jako by se do země propadli, nebo byli pekelně rychlí. Nakonec se nám už v ulicích Prčic daří dohnat tři Otesánky, které s posměchem předcházíme. S pocitem vítězů přebíráme na náměstí v Prčicích pamětní botičky a jdeme hledat nejbližší místo k sezení.

Po odpočinku vyrážíme na další klání a to o místo v autobusu a poté ve vlaku. Vybojovat místo v autobusu není tak složité, na nádraží v Heřmaničkách jezdí jeden za druhým. Stačí jen zaplatit 30,- Kč a vystát asi 15ti minutovou frontu. Autobus je velmi zaplněn, až přecpán. Navíc se v něm objevuje jakýsi opilec, který nepadá na zem jen proto, že je bus narvaný jak indická basa. Vypadne až v Heřmaničkách. Tam na nádraží panuje organizovaný chaos. Nástupiště praskají ve švech, dnes tu mimořádně staví všechny vlaky včetně rychlíků. První přecpaný vlak necháváme ujet a čekáme na další, který se tu má objevit před osmou večerní. Mezitím nám ještě čekání zpestří komická scéna, kdy vlak mířící směrem na Tábor nemůže stále odjet, protože mu přicházející lidé postupně na různých místech otvírají dveře a průvodčí je zase zarputile zavírají. Už to vypadá, že odjedou, ale přibíhá jakýsi pán a suverénně si zase jedny dveře otvírá. Průvodčí je rezignovaně zase zavírá, ale v tom je pán zevnitř zase otvírá, protože zjišťuje, že je ve špatném vlaku. Pak už se konečně vlak rozjíždí. Nám pak přijíždí rychlík do Prahy, není už zdaleka tak narvaný a tak si i sednem. Za Benešovem tuhneme a chrupkáme až do Prahy.

MAPA POCHODU ZDE

Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017
Pochod Praha - Prčice 2017



Foto: Martin Pavlíček