Články
Roudnice nad Labem - Štětí - Liběchov - Mělník
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 15. 3. 2016 8:58
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 1687
Na roudnické nádraží nás v nedělním ránu přiváží rychlíkový „elefant“ na spoji R961 Praha-Děčín. Postupně se proplétáme ven z města okolo areálu výrobce popelnic Meva a směřujeme do obce Dobříň, která se nachází za silem, ve kterém skladuje svoje polévky firma Vitana. Z Dobříně cesta vede po silnici, která je zároveň značena jako cyklostezka číslo 2 – Labská. Cestou narážíme na zajímavou stavbu, kterou je pásový dopravník, který vede ze štěrkovny CEMEX k řece Labi, kde se písek nakládá do lodí. Zajímavostí je, že cestou musí překonat jak železniční trať, tak zmíněnou silnici.
Ze Záluží jdeme opět po cyklostezce, která směřuje k Račickému kanálu. Kanál měří přes 2 kilometry a jsou zde pořádány různé soutěže ve veslování a kanoistice. Postupně přicházíme k tribuně. Můstek na ní je otevřený a tak se jdeme podívat nahoru. Výhled z tribuny je slušný, v dálce je vidět hora Říp.
Od kanálu zamíříme do města Štětí, jemuž vévodí papírna firmy Mondi. Už z dálky je vidět, že z různých komínů papírny se čoudí do všech směrů. Ve Štětí také panuje zvláštní odér. Nejhistoričtější stavbou města je kostel sv. Šimona a Judy z roku 1785. Ze Štětí zamíříme po žluté trase do kopců nad městem. Cesta vede vesnicí Stračí, podél které jsou většinou pěkně rekostruované statky z poloviny 19. století.
Nad vesnicí se musíme rozhodnout, zda půjdeme nadále po žluté nebo po naučné stezce loupežníka Štětky. Rozhodujeme se pro žlutou, ale se Štětkovou trasou se ještě několikrát setkáme.
U Mariánské kaple zatáčíme doprava a po několika minutách přicházíme k hraběcí kapli. Na tomto místě byl svým služebnictvem zabit v roce 1720 hrabě Johann Wratislav Clary ze Snědovic, který byl proslulý svou krutostí k poddaným.
Je zde také zajímavá cedule patřící ke trase loupežníka Štětky. Nedá mi to a musím ji přesně odcitovat.
„Milé děti a dospěláci,
stojíte na staré obchodní cestě, po které v dávných dobách putovali kupci a obchodníci se svým zbožím. Určitě víte, že v nedaleké jeskyni Mordloch sídlil podle pověstí legendární loupežník Štětka se svou družinou. Ačkoliv byl Štětka loupežníkem, zastával se chudých a utiskovaných a trestal nespravedlnosti. Když už loupil, bral pouze bohatým a nepoctivým.
Nemálo kupců a obchodníků, kteří putovali po této cestě na trzích šidilo a okrádalo poctivé občany. Proto na ně loupežník Štětka se svou družinou číhal a bral jim nepoctivě získané zlaťáky."
Takže milé děti, pokud jste kupec nebo obchodník, je nutné vás oloupit, protože určitě kradete. Nepřipomíná to trochu aktuální kauzu registračních pokladen? Štětka byl tedy asi vlastně velmi pokrokový.
K údajnému Štětkovému domovu, který se nacházel v jeskyni Mordloch, je to od hraběcí kaple zhruba kilometr. Jeskyně není příliš veliká, uvnitř jsou jakési dřevěné pryčny sloužící asi k přespání trempům.
Pokračujeme dále po žluté, která nás zavede k prvním z děl sochaře Václava Levého, vytvořených v polovině 18. století, kterých se nachází ve zdejším okolí několik. Tím prvním je had. Václav Levý byl původně zámecký kuchař na zámku v Liběchově. Majitel zámku, statkář Antonín Veith však viděl, že má Levý talent a všemožně jej podporoval. Mezi nejvýznamější Levého díla patří výzdoba římských kostelů St. Maria dell’Anima, St. Klimento, sochařská výzdoba vídeňského Belvederu nebo částečně i výzdoba pražského Chrámu svatého Víta.
Po žluté stezce směřujeme až do vsi Želízy, odkud nás čeká poměrně prudký výstup k dalším z Levého soch nazvaných Čertí hlavy. Odtud jdeme opět dolů a nahoru a jsme u dalšího z Levého děl nazvané Klácelka. Jedná se o uměle vytesanou jeskyni s reliéfy z bajky F. M. Klácela nazvané Ferina lišák. Na postavy z bajky civí z druhé strany jeskyně reliéfy Jana Žižky, Prokopa Holého a dalších.
Od jeskyně scházíme dolů a pokračujeme do Liběchova. Odtud si cestu zkracujeme po hlavní silnici číslo 9 až k Hraničnímu sloupu protektorátu.
Kamenný milník nebo také rozhraničník v Liběchově byl postaven roku 1958 jako trojrozhraničník, jenž označoval rozmezí tří krajů: Litoměřického (Liběchov), Mladoboleslavského (Vehlovice) a Rakovnického (Beřkovice). O osmdesát let později, v době pomnichovské a protektorátní, se ocitl na zcela jiném místě, bez jakékoliv souvislosti s původním symbolem trojmezí: stal se hranicíc Sudet. Autorem čtyřmetrového pískovcového milníku, dnes kulturní památky, je pravděpodobně Jan Richter. Milník připomíná klasický dórský sloup. Je posazený na mohutné kamenné základně ze čtyř bloků, tělo sloupu tvoří sedm prstenců. Na vrcholu je usazen dvojitý kovový křížek. Milník stál původně těsně u cesty, avšak postupem času byl stále více ohrožován vzrůstajícím automobilovým provozem. Roku 1981 jej dokonce povalil traktor vezoucí dříví. Zcela roztříštěný milník byl obnoven v roce 1984 a umístěn na místo za příkopem, kde stojí dodnes.
Za sloupem podcházíme železniční trať a podél Labe pokračujeme po zelené stezce do Mělníka. Přes Vehlovice a Mlazice se propracováváme víceméně stále podél trati do centra Mělníka, kde výlet zakončujeme v restauraci hotelu Olympionik, patřící boxerovi Rudolfovi Krajovi. Dáváme si Rudovu ďábelskou pěst. Moc dobrá věc, ta Rudova pěst.
Délka: 32 kilometrů, trasu si je ale možné na několika místech zkrátit
MAPA TRASY NA WWW.SPORTS-TRACKER.COM