Články
Z Poděbrad do Kolína
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 29. 12. 2015 8:25
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 1258
V královském městě Poděbrady začíná dnešní zimní trasa. Zimní je trochu silné slovo, jelikož je 27. prosince a teplota přes den dosahuje 14 stupňů. Ráno ale ještě takový hic není a tak jsou ztichlé nedělní Poděbrady zahaleny do lehce mlhavého oparu.Voda ve vřídlech je přes zimu zastavená, takže si ji na cestu nenatočíme. Musíme se spokojit s kupovanou Magnesií od konkurence. Naše trasa směřuje nejprve k železničnímu zkušebnímu okruhu nacházející se u vsi Cerhenice.
Od sochy Jiřího z Poděbrad jdeme přes most a poté po neznačené cestě okolo poděbradského Jezera. Na břehu kdosi nechal boty a ručník, podle jejich stavu asi tak před rokem. Jinak se bordel okolo Jezera omezuje na kelímky a plastové lahve. Poté přicházíme do vsi Kluk a odtud musíme pokračovat po silnici jménem Sokolečská do obce Sokoleč. Sokolečská se na přejezdu dálnice D11 mění na Poděbradskou a za ní už je první nadjezd přes železniční zkušební okruh. Že je to on, se dá poznat podle toho, že se u kolejí nacházejí značky Zákaz vstupu na koleje – nebezpečí smrtelného úrazu. Ten je při rychlosti 200 km/h, jaké tu dosahují zkoušené vlaky, velmi pravděpodobný.
Ve vsi Sokoleč zatáčíme do lesa, kde je ukryt vnitřní zkušební okruh. Značek je tu také plno, ale v neděli se tu viditelně nezkouší. Po polní cestě přicházíme k samotnému oplocenému zkušebnímu areálu. V něm se nachází několik souprav, nějak zhruba rozpoznávám jednotku IC od německých Deutsche Bahn a Stadler francouzských SNCF. Dál mé znalosti vlaků nesahají, ale železniční fanoušek by se tu určitě vyřádil. Nejzajímavější stroj je ale uvnitř prosklené stavby. Jedná se o prvorepublikovou drezínu Tatra. Je to osobní automobil s železničními koly. Bohužel prosklená stavba se leskne a autovlak uvnitř nejde vyfotit.
Poté pokračujeme opět po silnici do vsi Cerhenice a dále do Velimi. Ve Velimi se to hemží různými zákazy od domácího prodeje až po zákaz kouření. Na pouličním poutači se na nás šklebí plakát s oznámením, že nám vše nejlepší do nového roku přejí místní komunisté. Podle těch zákazů to vypadá, že ve Velimi i vládnou (dle informací na webu je to ale ČSSD).
Fotím ještě místní zvonici a pak již pokračujeme k jedné z mohyl Bitvy u Kolína, která se udála 18. 6. 1757. Jdeme k té menší na vrchu Bedřichov, kde se nacházelo jedno z velitelských stanovišť pruského krále Fridricha II. Vrch je již zarostlý stromy, ale kdyby se vykácely, musel by z něho být skvělý rozhled na kolínskou rovinu.
Fridrichovi ale nebyl tento rozhled nic platný a v bitvě prohrál. Na jeho obranu nutno dodat, že měl skoro o třetinu méně vojáků než jeho Rakousko-uherský protivník. Každopádně okolní pole musí ještě skrývat plno historických artefaktů. Při bitvě totiž padlo nebo bylo zraněno přes 20 000 vojáků z obou stran.
Z Bedřichova sestupujeme do Nové Vsi a pak dále k Labi přes koleje železničního koridoru Praha-Břeclav. Samozřejmě radši přes oficiální přejezd. Vlaky tu totiž sviští jeden za druhým, za neustálého cinkání závor na přejezdu. Cinkot je slyšet pěkně daleko.
U osady Klavary vcházíme na zelenou stezku, která nás dovede k Labi. Po jeho levém břehu směřujeme až do Kolína. Cesta je dost terénní a do Kolína vchází okolo značně zchátralého areálu bývalého cukrovaru.
V Kolíně chceme navštívit jednu netradiční zajímavost, jíž je rozhledna upravená z někdejšího vodojemu. Vstupné je 50 korun, stoupáme nahoru. Je tu první mezipatro, rozhled z něj je z prosklených okének na celý Kolín. Stoupáme výš, schodiště vede bývalým vodním rezervoárem. Nahoře je rovněž výhled z okének, bohužel se za nimi zvnějšku nachází síť, takže se prakticky nedá fotit. Pěkně jsou ale udělány popisky pod okny. Je v nich uvedeno, jaké zajímavosti můžete z jednotlivých směrů zahlédnout.
Po rozhlédnutí se po kolínském okolí míříme na Karlovo náměstí. Předtím se ještě mrkneme na Betlém do katedrály svatého Bartoloměje. S restauracemi je to v Kolíně nic moc, jak jsem již kdysi zmínil v reportu o výletu na zámek Žleby. Na náměstí to nestojí za řeč a restaurace v okolních ulicích neznáme, takže ani nevíme, kde je hledat.
Jdeme tudíž přímo k nádraží. Cesta vede přes rušnou křižovatku a pak obchodní centrum. Zde nás nabídka místních fastfoodů také neosloví a tak pokračujeme dále k vysněné kolínské nádražce, kde se výborně vaří. Slovo „vysněné“ je zde na místě. V nádražce sice vaří, ale jenom do 14,00. Bohužel je již 16,00 a tak nám paní vrchní servíruje pouze dvě piva. Na jídlo musíme jít ke stánku s pečivem v nádražní hale, kde mají zákaznicky atraktivní akci. Jeden párek v rohlíku za 15,- , dva za 20,-. No nekupte to, dva párky za dvacet.
Co je velmi pozitivní, je vlakové spojení z Kolína do Prahy. Vlaky tu jezdí skoro každých 15 minut, jezdit pomalým City Elefantem je zbytečné. Volíme tedy rychlík Slovan, který se řítí do Kolína z nádraží Budapešť-Keleti. Má zpoždění jen 5 minut, což je na vzdálenost, co ujel velmi slušné. Nacházíme si místa k sezení a za zhruba 40 minut jsme na pražském Hlavním nádraží. Průvodčí ani nepřišla.
MAPA TRASY NA WWW.SPORTS-TRACKER.COM
