Facebook

Články

Chorvatsko 2015

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Předesílám, že jsem u moře nebyl dlouhých 14 let, takže to pro mě bylo skoro jak poprvé. Nějak mě to válení se u vody nebaví. Naposledy jsem se ve slané vodě cachtal, když v Americe šly k zemi „dvojčata“. Dnes je také září, ale 2015 a my vyrážíme vstříc týdenní dovolené.

Vyrážíme v pátek kolem deváté hodiny večerní, abychom se vyhnuli případným kolonám. Čeká nás 1130 km dlouhá cesta až do chorvatského městečka Tučepi. Trasu volíme přes České Budějovice, Linz, Graz, Ptuj, Zagreb a pak už po chorvatské magistrále až do cíle. Ale tahle trasa přes Rakousko byla chyba. Cestu jsme si důkladně nenastudovali, takže v Rakousku platíme za průjezdy několika tunely. Ale přejezd Slovinska máme už dopředu naplánovaný mimo dálnice. Je to sice dál, zato horší cesta. Navíc už od Prahy prší a před cestou jsme se téměř vůbec nevyspali. V nějaké slovinské vesnici zastavujeme a dáváme si hodinku šlofíka. Kousek před Zadarem konečně přestává pršet, dělá se teplo a z auta se ozývají první výkřiky „vidim moře, vidim moře!!!“. I když je stále zataženo, teplota je okolo 27°C.
Před jednou hodinou odpolední přijíždíme k našemu apartmánu. Je to parádní dům nad městečkem s výhledem na moře a za zády mu trčí vysoké skály pohoří Biokovo. Jdeme se ubytovat.
Rychle vybalujeme, převlíkáme se do plavek, já beru aspoň ploutve, brýle a šnorchl a jdeme rychle k vodě. Jdeme rovnou na hlavní pláž, ať se nezdržujeme nějakým hledáním lepšího místa. Moc lidí tady stejně není, je čas střídání zájezdů. Moře je krásně teplé. Odhaduju to na 27°C. Trousím sice poznámky, že Slapy jsou Slapy, ale v duchu uznávám, že „to moře zas tak blbý není“. S brýlemi a šnorchlem se snažím prozkoumat, co nám místní mořský svět nabízí. Je toho docela dost. Tuhle vidím držák slunečníku, támhle zase lehátko. Marně vyhlížím záchodové prkénko. No nic. Jsem zklamán. Podmořský svět jsem si představoval trochu jinak. Pevně doufám, že to na odlehlých plážích bude lepší.
K večeru se vracíme zpátky do apartmánu na večeři a pak se vydáváme na večerní procházku podél pláže, která je doprovázená blesky blížící se bouřky. Raději se brzo vracíme zpátky, ale bouřka nás nakonec míjí.

Druhý den se probouzíme do slunečného rána. Celý týden má být jasno a okolo 25°C. Naprostý ideál. Snídáme na terase s výhledem na moře. V dálce vidíme ostrovy Hvar a Brač.
Na dnešek je plán jasný. Budeme se válet u vody. Tentokrát hledáme lepší místo na koupání. Hlavní pláž je plná a stejně máme radši něco komornějšího. Vydáváme se vpravo podél pláže. Míjíme obrovský komplex Hotelu Neptun. Celý je oplocený a na jeho pozemku se u bazénu válí spousta lidí na lehátkách. Přijde mi, že někteří i smutně koukají skrz plot na moře, které je od nich vzdálené ani ne 30 metrů. U vstupu do areálu stojí jakýsi sekuriťák. Zřejmě hlídá, aby se nikdo z hostů nešel koupat do moře. Hotel Neptun okamžitě překřtíme na ZOO. Pokračujeme dál až k pláži opuštěného Hotelu Jadran, kde se koupe pár desítek lidí. Rozbalíme deky u starého mola hotelu na takové malé skále. Tady je koupání nejlepší. Ale i tady je podmořský život „mrtvý“. Kromě pár ryb, ježků a jednoho lehátka nevidím nic.
Večer v ZOO probíhá nějaká moderovaná společenská akce, která je slyšet až k nám na pokoj.

Hotel Jadran byl postaven v roce 1948 a ve své době patřil k nejlepším hotelům na celém jadranském pobřeží bývalé Jugoslávie. Dokonce sem jezdily i některé slavné osobnosti, jako Jean Marais, Alberto Moravia, Jean Cocteau a další. Během občanské války v 90. letech se z hotelu stal vojenský lazaret a od té doby chátrá. Údajně se mluví o jeho rekonstrukci, která by současný hotel měla ještě rozšířit, ale taková vize se zas nelíbí místním.


Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015

Další den máme v plánu vyrazit na pěší výlet „do hor“. Od našeho apartmánu se vydáváme nahoru pod skály k vesnicím Gornje Tučepi a Srida Sela. K první jmenované vesnici to máme 3 km a za tuto vzdálenost nastoupáme 300 výškových metrů. Nad vesnicí je kaple Sv. Kate. Odtud pokračujeme do Srida Sela, kde se nachází bývalá tvrz. Cestou k ní se k nám připojuje pes z vedlejšího stavení. Říkáme si „ha, místní průvodce“. Pes opravdu působí, že má z naší návštěvy radost. Ví, kam směřujeme a takhle doprovází asi všechny turisty. Cestou od tvrze se od nás zase odpojuje a vrací se ke svým majitelům, kteří něco kutají na zahradě. Pozdravíme je a městečkem začínáme pomalu klesat zpátky do Tučepi. V tu chvíli pes za námi opět vyběhne. Jeho páníček na něj jenom něco štěkne, ale pes nereaguje. Pán mávne rukou a věnuje se dál svojí práci na zahradě. Co se dá dělat. Vořech to tu určitě zná a za chvíli se vrátí. Nevrátí. Celé 4 km až dolů se nás drží jako klíště. Zkoušíme na něj hulákat, ať jde domů. Ale česky evidentně nerozumí a chorvatsky to nikdo z nás neumí. Zkoušíme na něj různé finty. Na mapě vidím, že se cesta rozděluje a po chvíli se zase spojí. Rozdělujeme se také. Vořech chvíli váhá, s jakou skupinkou se vydat. Už to skoro vypadá, že se vrátí domů. Ale za chvíli se za námi rozbíhá a po chvíli má ještě větší radost, že se vrátila i naše druhá půlka. Takhle to nepůjde. Už padají i nápady o šutru do hlavy. Málem se situace vyřeší, když přecházíme hlavní silnici v Tučepi. Pes jednomu autu vbíhá přímo pod kola. Řidič se na nás zle dívá, že si psa pořádně nehlídáme. Jdeme do přístavu a pes s námi vytrvale pokračuje. Nakonec se ho zbavujeme tím, že se schováme do obchodu. Jdeme na oběd a odpoledne se zas vyvrhneme k vodě. Večer se ze ZOO opět ozývá společenský hlahol s hlasitou moderátorkou.
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Čtvrtý den se jdeme koupat jenom na chvíli na hlavní pláž. Po obědě vyrážíme do Gradacu, kde jsou na dovolené naši sousedé z chaty, tak je jedeme navštívit. Gradac je o něco menší než Tučepi a je tady ještě víc opuštěných hotelů. Koupání mně tady ale moc nebere, i když pokladů by tu bylo dost. Několik odpadních rour od opuštěných hotelů a asi dvě lehátka. Není to tady špatné, ale Tučepi mi jsou sympatičtější. Večer se vracíme a večeříme za zvuků ZOO diskotéky.
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Další den si děláme pěší výlet na sever podél vody přes park Šuma Osejava do města Makarska. Cestou míjíme pár odlehlých nuda pláží a po 5 kilometrech přicházíme do makarského přístavu. Hned nás zaujme první stavení, hotel Osejava a jeho hosté valící se na lehátkách na parkovišti. Do vody lezou po schůdkách mezi loděmi. Kdo neviděl, neuvěří. V Makarské si dáváme oběd a krátce se vykoupeme. Moc míst na koupání tady opravdu není.
Odpoledne se vracíme zpátky a jdeme na parasailing. Parádní zážitek. Doporučuji vyzkoušet. Ještě se krátce koupeme a jdeme si prohlédnout opuštěný hotel Jadran zevnitř.
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Předposlední den vyrážíme autem do chorvatského pohoří, přírodního parku Biokovo, které se táhne nad Makarskou riviérou v délce 36 km a šířce 7 až 9 km. Autem se dá vyjet až na nejvyšší vrchol hory Sveti Jure. Vede tudy 23 km dlouhá asfaltová cesta, která je většinou velmi úzká. Vyhýbat se s protijedoucími auty je někdy opravdu zážitek. Cestou míjíme zbytky starých opuštěných vesniček, ale i několik stále fungujících polí, na nichž obyvatelé z pobřežních obcí pěstují různé plodiny, většinou brambory. Vrchol Sveti Jure, měřící 1762 m.n.m., je druhým nejvyšším vrcholem v Chorvatsku. Na něm se nachází vysílač, který je naopak nejvyšším bodem v Chorvatsku. Za ním stojí kaplička sv. Jiří, která původně stála v místech vysílače. Tomu musela uvolnit místo v roce 1964, kdy začala jeho výstavba. Výhled je parádní. Na jednu stranu koukáme do Bosny a na druhé straně je krásný výhled na moře. Je tady nějakých 10°C. Naštěstí jsme se dobře oblékli. Ale je sranda sledovat některé turisty, kteří vyrazili snad přímo z pláže pouze v plavkách a v tanga ťapkách. Jedna slečna se dokonce balí do osušky, jaká je jí zima. Cestou dolů se ještě zastavujeme u hory Vošac (1421 m.n.m.), na kterou už musíme dojít pěšky. Odtud je výhled na moře ještě lepší. Pod námi se rozprostírá celá makarská riviéra. Vyrážíme zpátky do Tučepi a jdeme se vykoupat. A stává se něco neuvěřitelného. Při potápění se mi konečně povede vylovit krásnou skořápku ježka. Docela úspěch mezi těmi všemi lehátky. Opět večeříme za zvuků společenské akce v ZOO.
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Poslední den probíhá v podobě vepření se u vody. Jenom já s Alenou si ho zpestřujeme projížďkou na vodním skútru. Po obědě se začínají dělat dost velké vlny. Neváhám, beru matračku a jdu se „zhoupnout“. To neujde jednomu pánovi. Chopí se kamery a čeká, jak v těhlech vlnách chci „nasednout“ na matraci. Naštěstí se mi to povede na první pokus a rychle pádluju pryč. Pán kameru smutně vypíná.
Slunce pomalu zapadá, děláme pár romantických panorámat a jdeme balit. Tentokrát se vracíme přes Vídeň, Znojmo a Jihlavu…
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015
Chorvatsko 2015

You have no rights to post comments