Články
Pochod Praha - Prčice 2015
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Různé akce
- Vytvořeno 21. 5. 2015 11:06
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 2015
V 6:30 vystupujeme z vlaku v Čerčanech a zapisujeme se na jednu z tras legendárního pochodu Praha-Prčice. Půjdeme 50 kilometrovou trasu Čerčany-Prčice. U stolečku pořadatelů, který je přímo u výstupu z nádražního podchodu, platíme 40 korun startovné a dostáváme mapu pochodu. V ní je nutné vyplnit své iniciále, podepsat a pořadatelka nám do ní dává první razítko. Spolu s dalšími závodníky vyrážíme na trasu. Nasazujeme slušné tempo. Jeden ze závodníků v partičce před námi již chlemtá pivo z plechovky. Tato skupinka vedle nás seděla ve vlaku a dle jejich vlastních slov měli hodně natrénováno.
Jsme v Poříčí nad Sázavou a předcházecím manévrem se dostáváme před skupinku s pivákem. Odtud se pokračuje lesní cestou okolo Konopišťského potoka až k zámku Konopiště. Během chůze svačíme. Stále plní sil udržujeme tempo okolo 5,9 km/h. V osadě Racek je první kontrolní bod – Punkt – dostáváme do mapy první razítko. Jsme pod zámkem Konopiště. Procházíme okolo výstavy psů - landseerů a okolo vypuštěného Konopišťského rybníku.
Od rybníku trasa stoupá k osadě Chvojen. Jsme stále plni sil a závodníkům dáváme vtipné přezdívky. Vedoucího skupiny tří mužů před námi pojmenujeme Jiří Kára (je podobný hlavnímu protagonistovi známého amatérského filmu Svatba Jiřího Káry - https://www.youtube.com/watch?v=rGWdKMzPAls)
Na naší trase se začíná objevovat velké množství chodců ze spojené kratší trasy z Benešova, takže je na trati dost husto. Za zády necháváme skupinku Jiřího Káry. Přicházíme do vsi Semovice, kde se nachází další kontrola. Dostáváme do mapy razítko „kontrola u Semby“. Semba je jakási firma, která má poblíž areál. U kontroly minutu odpočíváme. Přichází skupina Jiřího Káry, která neodpočívá vůbec. Ihned vyráží na trasu a je opět před námi. Co nás trochu mate, že razítko „kontrola u Semby“ nedostáváme do vyhrazeného políčka, ale vedle něj.
Cesta dále vede do Nesvačil podél sportovního letiště firmy Bemoair. Zde se opět dostáváme před skupinu Jiřího Káry, jelikož jeden z členů skupiny si fotí větroně a zdržuje ostatní. Stále nám ale v hlavě hlodá to razítko. Proč ho ta paní dala vedle? Neminuli jsme nějakou kontrolu? Přemítáme nahlas, až zmateme skupinu Jiřího Káry jdoucí těsně za námi. Vytahují mapy a studují trasu. Za Nesvačily zahýbáme na pole a stoupáme do táhlého kopce. Pochoduje tu už celkem velký dav lidí. Neohroženě jich několik předcházíme. Skupina Jiřího Káry zůstává v davu za námi, už ji až do cíle neuvidíme.
Procházíme Radošovicemi, Libohoští, Manělovicemi. Krajina rybníků. Velký Libohošťský rybník, Manělovický rybník, Kamenný rybník, Zrcadlo. To už se k nám připojuje trasa z Bystřice u Benešova s dalšími skupinkami chodců. Jednu přezdíváme „utubeři“. Jedná se o skupinu asi 8 teenagerů, kteří si při chůzi na mobilech neustále pouští nahlas písničky. Jít za nimi je utrpení. Předcházíme je, ale již zdaleka ne tak ladně jak ostatní skupinky ráno. Stále sice držíme tempo okolo 5,9 km/h, ale je jasné, že moc dlouho už to trvat nebude.
Na zámku ve Vrchtových Janovicích se nachází další kontrola. Dává nám razítko do dalšího „chlívku“ na mapě. Razítkovač nic nenamítá, žádná razítko nám tudíž nechybí. Panika u Nesvačil byla zbytečná.
Je půl dvanácté, jsme na 30 kilometru, 20 nás jich ještě čeká. U zámku si dáváme asi dvacetiminutovou pauzu. Vycházíme opět na trasu směr Velká Lhota. Procházíme kolem janovického nádraží tvořeného plechovou boudou. Ve Velkého Lhotě vidíme, jak jsou značkovači trasy pochodu P-P kreativní. Směrovka je nalepena na světlo vraku Škody 120. Inspirováni tímto nápadem, lepíme na druhé světlo nálepku Webu Cestovatele.
Cesta už se začíná táhnout, nasadili jsme na začátku příliš rychlé tempo a nohy nepracují už tak spolehlivě. Dalších 10 kilometrů do Vojkova nám trvá ujít skoro dvě hodiny. Tempo klesá. Ve Vojkově je další kontrola. Už se moc nezdržujeme, chvíli posedíme na zídce plotu a pokračujeme dál v cestě.
Jdeme pomaleji, ale zatím nás nikdo nepředchází. Trase vede po poli a částečně lesem. Z něj vycházíme na silnici, kde se u některých pochodujících projevuje syndrom ovčího stáda. Na silnici je bílá šipka vpravo. Dav nekouká a jde za ostatními vlevo. Koukáme ještě s několika dalšími chodci, kteří nepodlehli davovému šílenství do mapy a vyrážíme vpravo do vsi Lavičky. Je to sice správně, zato delší cesta. Ostatní, kteří šli vlevo si cestu zkrátili. Jelikož ale není v Lavičkách žádný kontrolní bod, tak jim to prochází.
Poslední tajný kontrolní bod se nakonec nachází ve vsi Mezné. Tady už nezastavujeme ani na minutu a pokračujeme v chůzi. Zbývá posledních necelých deset kilometrů a ty se potáhnou. V Jesenici trasa pochodu zatáčí na polní cestu podél Sedleckého potoka. Kolem něj se půjde víceméně až do cíle v Prčicích. Ivan nám mizí v dáli. S Martinem udržujeme zhruba stejné tempo okolo 5,0 km/h. To je málo. Předchází nás skupinky chodců. Je 15,15 začíná zápas českého týmu s Kanadou na mistrovství světa v hokeji. Předčítám Martinovi online reportáž na mobilu. Po asi minutě se na něj otáčím a zjišťuji, že za mnou nejde Martin, ale skupinka cizích chodců, kteří mou reportáž se zájmem poslouchají.
Martin mě opět dochází, zbývá posledních pět kilometrů. Poslední část trasy prochází prosekaným řepkovým polem. Už vidíme Prčice, cíl se blíží. Do cíle nakonec přicházíme v 16,56. Ve finiši v ulicích Prčice se ještě „hecnem“ a předejdeme dvojici znavených chodců. V cíle dostáváme Horalku a především trofej – Prčický škrpál - plastovou botičku, která je letos vyvedena ve zlaté barvě.
Pochodu Praha-Prčice 2015 se zúčastnilo téměř 22 000 lidí. Celkem si mohli vybrat z 20 tras, od nejdelší 70 km až po nejkratší 30 km. Námi vybraná 50 km trasa byla velmi příjemná a kdybychom nepřepálil tempo na začátku, tak bychom došli ve větší pohodě.
MAPA POCHODU NA www.sportstracker.com
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.