Facebook

Zápisky z Bolívie - Díl 1. - Město La Paz a trable s batohy

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Po hladovém letu z Prahy do Madridu s Iberií, kde nám nenabídli ani vodu, následovalo celkem kvalitní spojení z Madridu do Limy s leteckou společností LAN Airlines (nebo také LATAM). Docela příjemná posádka, dobré jídlo, prostě jsme si LAN pochvalovali. Až do příletu do Limy, respektive příchodu do výdejny zavazadel. Ty naše batohy ne a ne vyjet na pás. No samozřejmě nevyjely vůbec a tak jsme je šli reklamovat.

Hned u pásu jsme odchytli peruánskou slečnu, která vypadala jako personál LAN Airlines. A taky byla. Sepsala s námi protokol, s úsměvem prohlásila, že do 24 hodin za námi batohy doletí do La Pazu a adiós. Říkal jsem si ale, že bychom měli požadovat nějakou kompenzaci, všechny věci jsou v báglech, počínaje kartáčkem na zuby po čisté fusekle, trenky, prostě vše. Vrátili jsme se tedy zpět. Bez námitek nám nabídla 50 dolarů na osobu. To by šlo. Vzali jsme to.

Stejně si myslím, že prapůvod ztráty batohů je v neochotném pracovníkovi check-inu Menzies v Praze, který nám s kyselým ksichtem oznámil, že bágly nejdou odbavit až do La Paz a jde to prý jenom do Limy. Tím pádem jsme museli v Limě vystoupit z transitní zóny a začaly všechny potíže. Třeba byrokratické kolečko na letišti v Limě. Po příletu si vyplníte imigrační kartu, kterou vám orazítkuje celník/celnice a můžete pokračovat k výdeji kufrů. Když už vám náhodou přiletí, je nutné vyplnit další kartu, že nevezete nic k proclení. Pozor, nevyplňujte kartu podle vzoru, který tam mají, protože tam mají předvyplněné položky k proclení. Zaškrtněte prostě „NO“.

My jsme pak pokračovali obdobným kolečkem k odletům, pouze zavazadlovou kontrolu (kromě malých batůžků nebylo co kontrolovat) jsme nahradili kontrolou bezpečnostní.  Po 3 hodinách čekání v gatu jsme byli vpuštěni do autobusu, který nás zavezl k Airbusu A319 patřícímu taktéž LAN Airlines. Ten po několika desítkách minut čekání ve frontě letadel na odlet konečně vzlétl směr La Paz.

Bylo slunečno, tak se po celou dobu letu daly sledovat majestátní velehory Andy ubíhající pod letadlem. Dokonce došlo i na jídlo a pití (muffin+Inca Kola+kafe+bonbon). Dále bylo nutné vyplnit další imigrační kartu a kartu pro celníky.

Po přistání jsme měli celkem obavy, co se stane až ve velké nadmořské výšce, kde se nachází letiště La Paz – El Alto, vystoupíme z letadla. Nebudeme moct dýchat? Šíleně nás najednou rozbolí hlava?

Naše obavy se ale ukázaly jako plané. Dýchalo se sice hůře a ve vzduchu byl cítit ozón, ale čekali jsme to daleko horší. V minipříletové hale jsme odevzdali imigrační karty (ústřižek si je ale nutno ponechat až do odletu), vyměnili si několik desítek dolarů na bolivianos (dále jen blvs). Před halou jsme si vzali taxi ovšem pouze na červenou stanici „roja“ místní MHD v podobě lanovky. Letištní taxikář nás ale pěkně natáhl. Chtěl 40 blvs. Cesta do centra La Paz by měla stát 60 blvs a to je o dost dál.

Po vystání asi 15 minut dlouhé fronty na lanovku (zdá se být delší, ale jde to rychle) zaplatíte 3 blvs a lanovka vás sveze skoro do centra La Pazu. Odtud to bylo asi jen 20 minut pěšky do rezervovaného hostelu Sol Andino. Podle serveru booking.com je to jeden z nej hostelů v La Paz a nedá se než souhlasit. Pokoj čistý se sprchou a WC, poměr cena/výkon je výborný. Akorát se tu netopí. Je ale možnost si za 3 dolary na noc půjčit elektrický přímotop. Na posteli jsou 4 přikrývky, tak se to dá zvládnout i bez něj. V Bolívii totiž většinou není ústřední topení a v noci je dost zima.

Okolo 17,00 vytuhneme a spíme až do 07,30 ráno. Má to dva pozitivní účinky. Jednak to pomůže, aby si člověk zvykl na časový posun, druhak nějak zaspíme výškovou nemoc a vůbec nás nebolí hlava, z čehož jsme dost příjemně překvapeni.


Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.

Skromná, ale dobrá snídaně v ceně ubytování se skládá z míchaných vajec, pečiva, ovoce a kafe. Po snídani vyrážíme na prohlídku města La Paz. Město bylo založeno v roce 1548. Nyní má necelý milion obyvatel a sídlí zde bolivijská vláda, prezident Évo Moráles a další významné bolivijské instituce. Oficiálním hlavním městem Bolívie je ale Sucre.

Z hostelu Sol Andino se vydáváme směrem k Plaza Mayor, kde je rušný dopravní uzel a také katedrála Iglesia de San Francisco. Odtud jdeme na Plaza Murillo, kde je prezidentský palác, takže je toto náměstí oploceno a obsypáno policisty. Z Plaza Murillo směřujeme prudce do kopce na vyhlídku (mirador) Killi Killi. Dýchá se nám ale ještě stále těžce, tak jdeme pomalu a s přestávkami. Z Killi Killi je nádherný výhled do všech stran na město. Odtud scházíme opět z kopce k fotbalovému stadionu Hernando Siles (s kapacitou přes 40 000 diváků). Poté vyrážíme zpátky k hostelu a nacházíme hlavní poštu (Oficina de Correos) na ulici Avenida Mariscal Santa Cruz. Prodávají zde pohledy v ceně 2 blvs. Známky už tak levné nejsou, do Evropy za 15 blvs/kus.

Pokračujeme po hlavní tepně Avenida Mariscal Santa Cruz a míjíme demonstraci vozíčkářů, která blokuje celou ulici. V čase oběda vcházíme do jednoho z místních bister. Ivan si dává „salchipapas“, což jsou stručně rečeno pečené buřty s kečupem a hranolkami. Já „pollo“ – pečené kuře se špagetami, hranolky a smaženým banánem. Cena za porci 20 blvs.

Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.

Pak se s nadějí vydáváme do hostelu, že tam již budou naše bágly. Nejsou. Recepční se marně snaží dovolat na letiště El Alto. Nakonec nám radí, ať tam jedeme osobně. Jdeme tedy na stanici lanovky (Teleférico) a vyjíždíme nahoru do města El Alto. Na konečné lanovky si bereme taxi za 30 blvs na letiště. Na přepážce LAN Airlines, ale o našich báglech nic neví, snad zítra. Přerazit jim hnáty.

Taxi zpět na stanici lanovky má pevnou sazbu 40 blvs, ukecáváme na 35, ale stejně nám vrací špatně, takže to nakonec stojí 37 blvs. Musíme změnit plány a odložit odjezd do Uyuni. K večeru si v jednom bistru dáváme zajímavou specialitu, bůček v housce. Chutná to dobře, cena 12 blvs/kus.

U snídaně dostáváme od recepčního další informaci. Volali z El Alta, že bágly přiletí kolem poledne. Nevěříme už ničemu a jdeme se povalovat na pokoj. Poté odkráčíme do Vertigo Tours, kde si rezervujeme jízdu na kole po silnici smrti tzv. „death road ride“. Cena je 500 blvs + 50 za vstup do národního parku. Abychom se nenudili, jdeme se ještě projít La Pazem až do čtvrti Sopochachi, kde podle stylu bydlení sídlí vyšší vrstvy obyvatelstva. Nachází se zde stejnojmenná stanice žluté trasy lanovky. A tak se jen tak pro výhled necháme za 6 blvs vyvézt na El Alto a zpět. Ze Sopochachi se víceméně stejnou cestou vydáváme zpět na hostel. Na oběd jdeme do baru a jídelny Sol y Mar (slunce a moře), která se nachází v prvním patře jednoho z domů v ulici Murillo. Sedí tu jen místní a obsluhuje čtveřice indiánů mluvících pouze španělsky. U jednoho z nich vyloudíme jídelní lístek (carta), na kterém jsou ale všechny položky nám nesrozumitelné. Slovník také nepomáhá. Vybíráme náhodně. Cerveza Paceňa číšník rozumí, pivo bude. K jídlu nám nutí pollo (tomu rozumíme, kuře), ale my chceme něco extra, rozumíš? A jako extra vybíráme: Thimpu.

Za pár minut dorazí dušená skopová kotleta se zeleninovou omáčkou a rýží, na separé mističce je ještě pálivá omáčka. Je to docela dobré, cena 20 blvs. Pivo je trochu dražší v porovnání s Čechami, 16,50 blvs za lahev netradičního objemu 0,6 litru.

Vracíme se na hostel, kde opět nejsou bágly. Už mi to nedá a z telefonu v recepci volám na linku LAN Airlines na číslo, které mi zjistila recepční. Je to volná linka 800 něco. Po hodině vysvětlování se slečnou na opačné straně drátu konečně zjišťujeme, kde je chyba. V Limě nám neřekli kód reklamace a není ani na protokolu. Po tomto zjištění jde vše rychle. Ochotná slečna na lince LAN Airlines volá na letiště El Alto a poté mi sděluje, že bagáž je tam a do 18,00 nám ji vydají. Je 17,00 a dobrá duše, paní recepční, nám pomáhá stopnout na ulici taxi. Řidič chce za jízdu na letiště 60 blvs. Vida, jak to jde, když se objedná španělsky. Na letišti jsme v 17,30 a po chvíli čekání konečně dostáváme naše batohy. 

V příštím díle se podíváme na Cestu smrti...

Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.
Bolívie, díl 1.


Foto: Lukáš Musil, Ivan Pešek

You have no rights to post comments